Vítám všechny své přátele, rodinu i ostatní příchozí. Jak jistě víte, po ukončení střední školy jsem se rozhodla strávit rok v USA, coby Aupair. Osud tomu však přál jinak, po roce jsem se vdala a zůstala v Americe celkem 5 let. 2 roky z toho jsem pracovala jako učitelka v MŠ a před rokem a půl jsem také začala studovat, obor Child Development, neboli Dětský vývoj. Po třech letech manželství se nám 11.února 2010 narodila krásná holčička, Lexie Claire.

Jelikož manžel hned po svatbě vstoupil do amerického letectva, z původního New Jersey jsme se na chvíli stěhovali do Mississippi a pak do Oklahomy, kde jsme si koupili dům a zůstali asi 3 a půl roku. Letectvo s námi mělo ale jiné plány a poslalo nás na čtyři roky do Německa, konkrétně leteckou základnu Spangdahlem. Volné chvíle trávím šitím a následným prodejem dětských oděvů a doplňků.

Anketa!!!

Tak jsem se včera na naší vánoční párty dozvěděla, kdo vyhrál cenu, za nejhezčí perníkovou chaloupku, ale než vám to povím, zajímal by mě váš názor.


Výše jsou tedy fotečky všech chaloupek a vpravo můžete hlasovat, kdo si myslíte, že zvítězil.. :-)

Perníková Chaloupka

.....................................................................................

........................................................................................................

Chvátám chvátám, nemám chvíli klid..

Pod vlivem prosincového vánočního shonu jsem vůbec neměla čas napsat příspěveček, tak se to pokusím alespoň trošičku shrnout..
V práci nic nového, zítra budeme s dětmi zdobit perníkovou chaloupku, co jsem o víkendu upekla a v pátek bude hlasování o vítěze, tak na mě myslete :-) Fotečku přidám, hned jak to půjde. V sobotu budeme mít vánoční párty, kde se však nezdržím moc dlouho, protože přiletí tchýně s Jennifer, na které už se s Georgem moc těšíme.
Většinu posledních víkendů jsem samozřejmě strávila v kuchyni - pečením cukroví.. zatím máme ty tři druhy lineckého, které jsem už dříve myslím zmínila, pak čokoládové dortíčky, pokoušela jsem se o rakvičky, ale ty teda nedopadly (chutnaly dobře, ale nedostala jsem je z formiček.. ) a pak spoustu pusinek - obyčejné, ale i mandlové. Tento týden chci ještě udělat nějaké preclíky v čokoládě a florentýnky. Snad to stihnu.
Jinak o víkendu jsme koupili a ozdobili vánoční stromeček - živý, jako vždy a letos v barvách červené a zelené. Ze zbytků chvojí jsem udělala věnec na dveře a také věnec adventní.


Pak jsem také šila a níže přikládám fotečky již dříve zmíněných "zástěrek" do práce. Ještě s tím šitím ale samozřejmě nejsem hotová, do Vánoc potřebuji také spíchnout takové ty punčochy na dárky.


A jak už jsem tedy psala výše, v sobotu nám přiletí návštěva. Tchýně s Jennifer tu budou od soboty až do 4.ledna a tchán od 24. do 28.prosince. Já půjdu ještě v pondělí a úterý do práce, ale pak budu mít volno až do toho 4. ledna. Takže už všechno připravujeme, musím pořádně poklidit a připravit jim pokoj, no prostě nestíhám. Hlavně poslední dobou na mě dosedá to, že si plánuju moc věcí, které se pak ani nedají reálně stihnout. Prostě chci mít všechno hotový, ale ono se to vždycky nedá. No, tak ale uvidíme, jak to dopadne, nevzdávám to a snad stihnu maximum.
Co se počasí týče, tak už k nám opravdu dorazila zima, od včerejška je tu kolikrát až nějakých -9°C, což je na Oklahomu fakt kosa. A tak se všichni zachumláváme do teplých bund a kožichů a doufáme, že to nedopadne jako vloni, kdy nám všechno zamrzlo - včetně elektriky (což mě osobně vyhovovalo, protože my jsme na základně byli v pohodě a práce byla zavřená, takže takový prázdninky..)..
A závěrem jsem jen chtěla poděkovat všem, co mi přáli k svátečku, ať už poštou, emailem, vzkazem nebo smskou.. xoxo

Novinky čerstvé i zatuchlé.. :-)

Tak se to pokusím tentokrát napsat nějak stručně, ale uvidíme, jak to dopadne :-)
Minulý týden v úterý jsme měli poradu a zmiňuji se kvůli tomu, že jsem konečně vyhrála učitelku měsíce. Každá učitelka ve školce měla hlas a prý asi jen dvě hlasovaly pro někoho jiného než mě (říkala mi to Amanda, zástupkyně, protože ta počítala ty hlasy). Takže mám samozřejmě velkou radost. Odměnou mi je taková nástěnečka před mojí třídou s mými fotkami a takovým textíkem o mě. Další "cenou" ještě je nejbližší parkovací místo ode dveří a také bych měla dostat každý týden nějaký malý dáreček, pokud to finance dovolí, no, zatím teda nic nedovolily :-)
A na příští měsíc máme v práci novou soutěž a to o nejhezčí perníkovou chaloupku, kterou vyrobíme s dětmi. Takže příští víkend budu péct, pokusím se, co největší a pak až to s dětmi ozdobíme, samozřejmě přidám fotečku. Výherce dostane $50.
O minulém víkendu jsem tedy pekla to linecké, jak bylo naplánováno. Upekla - a spočítala - jsem 456 kousků. Všichni v práci si o mě teď teda myslí, že jsem blázen. Všechny jsme je už slepili a obalili, takže až udělám tu perníkovou chalupu, vrhnu se na další druh.
Tento týden jsme měli díky Díkuvzdání prodloužený víkend. Od čtvrtka až do neděle. Ve čtvrtek jsem samozřejmě kuchtila jak blázen, šli jsme k jednim našim kamarádům na oběd/večeři. Upekla jsem "narozeninový" dort a pak jsem Georgovi vysvětlila, jak dělat obložené chlebíčky, tak se jich ujal. Užili jsme si docela hezké odpoledne a pak už jsme šli do hajan, jelikož nás čekal známý "Černý Pátek", jediný den v roce, kdy všichni obchodníci snesou své ceny na minima a lidi nakupují jako blázni. Většina obchodů v ten den otvírá velmi brzy a lidé kolikrát před některými obchody i stanují. Největší slevy byly tento rok na elektroniku, obzvláště televize. Jenže my naši televizi máme v podstatě novou, tak nám o moc nešlo. Tak jsme se akorát rozhodli jít do obchoďáku na základně, který otvíral ve čtyři ráno a prvních sto lidí dostalo poukaz na nákup v hodnotě $20. My jsme tam přišli asi ve třičtvrtě na tři a už jsme se do stovky nevešli, tak jsme akorát počkali do čtyř, koupili si novou tiskárnu zlevněnou ze $100 na $29 a vyrazili jsme do dalších obchodů. Jak jsme tak ale u nás v tom obchoďáku čekali, vzpomněla jsem si na babičku, že by se jí tam asi moc nelíbilo - bylo tam totiž několik vojáků, co tam hlídali klidný průběh akce a chodili tam mezi námi s M16-kama. Na druhou stranu je to ale lepší, než v jednom obchodě na Long Islandu, kde bezpečnost nebyla ohlídána dostatečně a lidi tam v tom nákupuchtivém šílenství ušlapali jednoho prodavače k smrti. A to doslova. Tady v Oklahomě ti lidé byli velmi slušní, alespoň ti, se kterými jsme se setkali (nešli jsme do toho nejhoršího obchodu, kam šli všichni ostatní, to bych asi pak měla jiný názor) ale všude tam, kde jsme byli, lidé místo davů a shluků prostě tvořili před obchody ohromné fronty..
Ve čtvrtek jsem se bohužel dozvěděla smutnou novinu. Jeden chlapecek od nás ze školky (mívala jsem ve třídě jeho mladší ségru) v úterý zemřel. Přejela ho autem nějaká třináctiletá holka, když jí rodiče poslali nastartovat a ohřát auto. Takže zítra jdeme ještě s pár učitelkama na pohřeb. Bylo mu teprve pět.
No, ale ať nekončím na špatnou notu. Včera jsme s Georgem zůstali celý den doma a odpočívali - teda já jsem samozřejmě ještě stihla adresovat všechna vánoční přání a pár dalších věcí a pak jsme se večer rozhodli jít do kina na film Austrálie s Nicol Kidman. No, moc se mi to líbilo a celou druhou půlku jsem probrečela. Byl to fakt doják.. :-)
Dneska už jsem jenom poklízela a připravovala se do práce. Ušila jsem si novou "zástěrku", jak tomu mamka říká, takovou s vánočním motivem :-) No, jo, už to je za rohem, musíme rozvěsit světýlka a tak... Georgovi rodiče už tu budou co nevidět :-)