Vítám všechny své přátele, rodinu i ostatní příchozí. Jak jistě víte, po ukončení střední školy jsem se rozhodla strávit rok v USA, coby Aupair. Osud tomu však přál jinak, po roce jsem se vdala a zůstala v Americe celkem 5 let. 2 roky z toho jsem pracovala jako učitelka v MŠ a před rokem a půl jsem také začala studovat, obor Child Development, neboli Dětský vývoj. Po třech letech manželství se nám 11.února 2010 narodila krásná holčička, Lexie Claire.

Jelikož manžel hned po svatbě vstoupil do amerického letectva, z původního New Jersey jsme se na chvíli stěhovali do Mississippi a pak do Oklahomy, kde jsme si koupili dům a zůstali asi 3 a půl roku. Letectvo s námi mělo ale jiné plány a poslalo nás na čtyři roky do Německa, konkrétně leteckou základnu Spangdahlem. Volné chvíle trávím šitím a následným prodejem dětských oděvů a doplňků.

A tady je ten náš poprašek.. :-)

Jednodenní prázdniny

Tak nám včera začalo pršet a jelikož byla pořádná kláda, měli jsme pěknou ledovku. Když jsem se večer doklouzala domů, volala mi Amanda (zástupkyně), že budeme mít dnes spolu s ostaními školami zavřeno. George také nemusel do práce, tak jsme si hezky přispali a venku pořát mrholilo a pak začalo i trošičku sněžit. Taky už bylo na čase. Letos ještě nesněžilo. Udělali jsme si tedy takový hezký odpočinkový den, ráno jsem upekla bábovku a večer jsem se pro změnu vrhla na něco čínského (George pořád říká, že jsem v minulém životě byla nějaká asiatka, protože asi každá druhá - maximálně třetí, večeře je buď thaiská nebo čínská). Tentokrát to bylo Lo Mein, a byla to dobrota, tak přidávám fotečku, jelikož už jsem tu dlouho žádné jídlo neměla..

Ještě žiju.. :-)

Tak toho mám tentokrát docela dost co dohánět. Nějak jsem to prostě nestíhala..
Hned po té, co tchýně s Jennifer odjely jsme s Georgem nastoupili zpátky do pracovního procesu... Nějak má v tom lednu hodně dětí narozeniny, takže mi jich dost odchází. Někteří mi budou chybět, jiní až tak ne :-) Dostala jsem čtyři nové děti, jeden z nich mi teda dává zabrat každý den.. Naštěstí mu budou čtyři už asi za tři týdny, takže už to nějak vydržím :-)
Jinak jsme měli v práci zase naší pravidelnou schůzi a také jsme si mohli podat žádost o pozici ranního manažera. I když jsem teda věděla, že moje šance jsou malé, protože vlastně nemám žádnou zkušenost, žádost jsem si podala a dostala jsem pozici Vedoucího Týmu. V podstatě se pro mě nic moc nemění, jen mi přibude o trošičku víc zodpovědností - budu vlastně takový rádce a pomocník. Když třeba někdo bude potřebovat poradit s přípravami, aranžováním a dekorací třídy, tak za mnou přijdou a já jim budu muset pomoct. To ale budu dělat o své pracovní době (ne mimo, jako to dělám se svou třídou, protože to jinak prostě nestíhám), a na tu dobu, kdy někomu pomáhám dají do mé třídy někoho jiného. Takže si tak trošku odpočinu od dětí na chvíli, což se vždycky hodí. Jak to ponesou ty děti, to už je otázka druhá....
Předchozí dva týdny jsme měli ve školce téma Povolání a tak nám jedna kolegyně, jejíž manžel je hasič, zařídila "prohlídky" služebních aut.. Přijela sanitka, hasiči a policajti.. takže tady aspoň jedna fotečka několika mých rošťáků (nejsou tam všichni..)

No, a nejsem sama, kdo byl povýšen, od 20. ledna má George vyšší hodnost, tudíž Senior Airman. A aby tomu nebylo málo, nějak mu to datově vyšlo dobře a na jaře už ho nechají zkusit si test na seržanta. Ty testy jsou hodně těžké a i když ho uděláte, neznamená to, že vám automaticky dají vyšší hodnost. Dívají se také na to, jak dlouho jste ve službě, co děláte navíc a spoustu dalších věcí. Jelikož George teprve bude mít v září tři roky, tak je trochu v nevýhodě. Ale na druhou stranu je výhodou už to, že si ten test může zkusit. Když to nevyjde, tak pak příští rok aspoň bude vědět víc..
A teď ještě ke mě. Konečně jsem se dokopala nějak hnout s tím svým vzděláním. Kontaktovala jsem paní, která se stará o stipendia pro učitelky, vyplnila jsem spoustu papírů a všechno jí to odevzdala. Když všechno vyjde, tak bych v březnu začínala první kurz k získání CDA (Child Development Associate, což je vlastně takový certifikát pro učitelky..). Celkem budu potřebovat kurzy jen tři, takže snad do konce roku bych to mohla mít..
Jinak zde ještě dodatečně přidávám fotečky z té ZOO, o které jsem mluvila v posledním příspěvečku.. Od té doby jsme žádnou takovouhle akcičku nedělali, většinu víkendů jsem uklízela, šila, nakupovala nebo jsme byli v kině. Moc doporučuji film Courious Case of Benjamin Button s Bradem Pittem, který byl teď nominován na třináct Oskarů. Moc hezké. A minulý týden jsme byli na Valkyrie, jak se Nacisti snažili zabít Hitlera, to bylo s Tomem Cruisem a taky docela dobře udělaný film. Rozhodně stojí za shlédnutí. Dneska možná půjdeme k jednomu Georgovýmu kolegovi, tak asi půjdu něco upéct a uvařit.. Když ne, tak možná zase do kina :-)

A na závěr ještě fotečky, jak to vypadá, když mají "moje" děti k obědu špagety :-)

...máme na rok na klid nárok zas až do Vánoc...

Vánoce jsou za námi, oslava příchodu nového roku také a tak by snad bylo vhodné malé poohlédnutí za posledními týdny. Jelikož tu mám tchýni, nestihla jsem napsat příspěveček dříve. Přijela v sobotu před Štědrým dnem, spolu se švagrovou a tchán zde pobyl pouze na čtyři dny (dorazil na Štědrý večer, odlétal v neděli). Ale i tak jsme si užili hezké Vánoce. Byl to takový mix tradic ze všech koutů světa, jako vždy. Americkou část zastupovaly asi punčošky na dárky, které jsem samozřejmě vlastnoručně ušila a ozdobila, českou částí byla tradiční večeře tentokráte v podání smaženého sumce s bramborovým salátem - bohužel odložená na jedenáctou večerní z důvodů zpoždění tchánova letadla a dárečky jsme si rozbalili po peruánsku - o půlnoci.
Ještě třiadvacátého jsem se však rozhodla vzít všechny nasát trochu té vánoční atmosféry do jednoho kostela, o kterém jsem slyšela v rádiu. Na programu byla bohoslužba při svíčkách a spousta zpívání velkého sboru za doprovodu orchestru. Kostel to byl moc hezký - nový, opravdu velký, prostě takový, jako znáte z filmů. Tchýně prý málem brečela štěstím, no, já jsem si aspoň užila tu hudbu, hlavně ty části, kdy jsme se zpěvem připojili všichni. To bylo moc pěkné - hlavně při takovém množství lidí. A toho zpívání tam bylo opravdu hodně. Takže příští rok, jestli ještě budeme v Oklahomě (což já doufám, že ne, ale George mě straší, že tu budem..), tam určitě půjdeme znovu.
Dalším takovým předvánočním zpestřením byla návštěva osvětleného parku, ve kterém už jsme s Georgem byli vloni a také jsme se zašli podívat do parku, co tu máme hnedka při základně, ve kterém je spousta modelových letadel. Tchána jsme potom ještě vzali na Memorial, dokonce nám i vyšlo nádherné počasí. Samozřejmě jsme také během posledních pár dnů zašli večeři, George vybral svoji oblíbenou restauraci, v takovém kapičku westernovém stylu, což spočívá asi v tom, že si ve volné chvíli louskáte buráky a šlupky házíte, kam vás napadne :-) Také jsme byli dvakrát v kině, nejprve na 3-D filmu Bolt a podruhé na komedii Marley & Já. Nenechali jsme si ujít ani projížďku na vodním taxi po vánočně vyzdobeném kanále. Zkrátka program byl nabitý, ani jsme se nenadáli a byl tu Silvestr a s ním i oslava patnáctých narozenin Jennifer. Dostala od nás růžový fén a žehličku na vlasy (až je mi líto, že jsem si ten fén taky nepořídila.. :-) A teď už v podstatě jen tak relaxujeme, obarvila jsem si hlavu, no, bylo by to teda zase na anketu, ale nebudu vás trápit :-))) A zítra máme v plánu ZOO.