Vítám všechny své přátele, rodinu i ostatní příchozí. Jak jistě víte, po ukončení střední školy jsem se rozhodla strávit rok v USA, coby Aupair. Osud tomu však přál jinak, po roce jsem se vdala a zůstala v Americe celkem 5 let. 2 roky z toho jsem pracovala jako učitelka v MŠ a před rokem a půl jsem také začala studovat, obor Child Development, neboli Dětský vývoj. Po třech letech manželství se nám 11.února 2010 narodila krásná holčička, Lexie Claire.

Jelikož manžel hned po svatbě vstoupil do amerického letectva, z původního New Jersey jsme se na chvíli stěhovali do Mississippi a pak do Oklahomy, kde jsme si koupili dům a zůstali asi 3 a půl roku. Letectvo s námi mělo ale jiné plány a poslalo nás na čtyři roky do Německa, konkrétně leteckou základnu Spangdahlem. Volné chvíle trávím šitím a následným prodejem dětských oděvů a doplňků.

Memorial Day Weekend



Tak máme pondělí večer, v kuchyni se mi vaří večeře, prádlo je vyprané a složené, vyluxováno, uklizeno, ještě vytřít a napsat vám, jaký jsme měli hezký prodloužený víkend.
Jelikož na sobotu hlásili přeháňky, spolu s dalšími dvěma kamarády jsme se rozhodli pro návštěvu středověké restaurace "Mediaval Times". Cesta tam nám trvala něco přes tři hoďky, ale jelo se hezky. Hlavní atrakcí této restaurace je rytířský souboj, ani tak nejde o jídlo (každý dostal rajskou polévku, čtvrtku kuřete, žebírko, zapečenou bramboru a šáteček plněný nějakým ovocem), ale o tu atmosféru. Vnějšek restaurace vypadá jako hrad a vnitřek je vlastně taková aréna, pro ty souboje. Všichni diváci jsou rozděleni na týmy a každý tým má svého rytíře, který bojuje o srdce princezny. No, bylo to docela fajn, i když z jídla jsem nějak unešená nebyla :-)

V neděli jsme šli s několika dalšími kamarády do parku, kde jsme provětrali Benjiho a grilovali. Večer jsme pak jeli do toho auto kina, kde jsme shlédli Night at the Museum 2. Tak jsme si s Georgem připadali jak v Pomádě, když tam byli taky v tom kině :-)

Na závěr vám ještě přidám fotečku včerejší snídaně. Už jsem tu dlouho nic z kuchyně a tentokrát jsem pekla Pomerančové "koláčky" (koláčky tomu říká slovník, tady to jsou scones a já bych to asi přirovnala k trojúhelníčkové bublanině) s brusinkami, polité pomerančovou polevou. No, byla to mňamka :-)

jak je.. :-)


Týden zase za námi a nic moc se tu nedělo. Tedy alespoň co se aktivit týče.
Jelikož mi tedy minulý čtvrtek vyrvali ty moje moudráky, na pátek jsem si vzala volno. No, dobře jsem udělala, protože jsem celý den prozvracela. Předepsali mi totiž nějaká antibiotika a ještě léky na tlumení bolesti, přičemž oboje měly mimo jiné za vedlejší účinky nevolnost. No, a to mi nějak nesedlo. Tak jsem se na ty léky proti bolesti vykašlala a v sobotu už mi bylo mnohem lépe. Odjela jsem na svoji poslední hodinu do školy, ještě jsem před tím ráno v rychlosti dopsala jeden referát a bylo to. Ten den jsme psaly test, odevzdávaly jsme spoustu referátů, portfolio a plakáty, které jsme musely vyrobit, taky jsme musely přečíst celé třídě jednu dětskou knížku, zazpívat písničku a říct říkanku. No, prostě mi to krásně vyšlo s těma moudrákama :-) Ale všechno jsem to nakonec zvládla na plný počet a v úterý už jsem se na internetu dozvěděla, že jako závěrečnou známku jsem dostala jedničku. Tak mi to udělalo radost, snad mi to tak půjde i dál. Teď mám na dva týdny volno a prvního mi začiná letní semestr, tentokrát internetový kurz, protože bych v létě nemohla na všechny hodiny, když jedeme na dva týdny do New Jersey.
Jinak teď budeme mít třídenní víkend a snad nám i počasí bude přát. Celý týden tady máme krásně, kolem 28°C. Když o v sobotu nebude pršet, tak bychom jeli grilovat k jezeru a asi taky do auto kina, nebo jak se tomu česky říká :-) Kdyby pršelo, tak asi půjdeme zkusit jednu středověkou restauraci. Tak se vám to pokusím nějak zdokumentovat, ať je to, co je to :-)

Jak vytrhli Lucince moudráky.. a jiné povídky :-)



Tak to zase uteklo a George už je přes týden doma. V sobotu jsme si večer zašli do kina na film Obsessed s Beyonce a pak na večeři do té "naší" japonské :-) Tak jsem ráda, že už ho mám na chvíli zase doma :-) Konečně jsem zase po pěti týdnech začala vařit, na což jsme se oba těšili a tento víkend máme v plánu jít na Disneyho představení Lví Král.
V sobotu dopoledne jsem samozřejmě musela zase tvrdnout ve škole, to dopoledne by mi ani tak nevadilo, ale to vstávání mě ubíjí, takže dokud to půjde, budu si radši vybírat kurzy, které jsou ve všední dny večer, i když jak se znám, tak tam zase budu usínat :-) Minulý týden jsme zase odevzdávali spoustu referátů a pět starších jsem dostala zpátky, všechny s plným počtem. Tento týden už budeme mít poslední hodinu, takže musím ještě dopsat poslední referát, dokončit deset plakátů s písničkama a říkankama pro děti, ze kterých pak budu muset dvě zazpívat před třídou a také jsme si museli vytvořit portfolio a deset anotací, ze kterých si musím vybrat jednu knížku a přečíst ji ve třídě, jako kdybych to četla dětem.
Počasí pořád nic moc, včera večer jsme tu měli několik tornád, ale jsme v pořádku a naštěstí se nám tentokrát vyhly i ty obrovské kroupy, takže auta to taky zvládly :-)
Jinak dneska jsem byla u zubáka. Už před rokem mi řekl, že bych si měla nechat vytrhnout moudráky. Ty dva, co byly vylezlý, nebyly moc pěkný a na ty dva, co se ještě neprodraly jsem tam stejně neměla moc místa. Tak jsem se k tomu konečně dokopala. Měla jsem ale šílenej strach. Nejdřív mě nasadili na Happy Gas-Plyn štěstí. No, co si budeme povídat, moc šťastná jsem stejně nebyla. Naopak. Hned jak mi opíchali celou pusu umrtvovacími injekcemi, nejradši bych se bývala rozbrečela. Pak začali vrtat první zub, který nebyl ještě ani úplně venku. Ani to nebolelo, jen jsem cítila tlak, nejhorší na tom bylo, že jsem vůbec nevěděla, co čekat a bála jsem se bolesti. Nakonec jsem teda ani necítila, když ho vyrvali, co ale pak docela bolelo, když mi tu ránu šili. Druhý zub byl venku bez vrtání a asi za pět vteřin. Kéž by to tak bylo se všema. Třetí zub byl bohužel opakem. Hodně se vrtalo, šťouralo, nemohl se najít správný instrument na vytržení zubu, no prostě hrůza. Pak se to nakonec nějak povedlo a zase se šilo. Čtvrtý zub byl snad nejhorší, dlouho se vrtalo a jelikož to všechno tak trvalo, umrtvení odeznělo a začalo to strašně bolet. Takže se muselo píchat znovu, ale nakonec to teda přes všechnu bolest dobře dopadlo, zašilo se to, sbalila jsem si svoje čtyři zuby v pytliku a jeli jsme mi s Georgem vyzvednout antibiotika a léky na utlumení bolesti. Doufám, že mě to nebude zítra moc bolet, ale pro jistotu jsem si vzala volno a zůstanu doma. Snad si trochu pospím a zvládnu dodělat poslední věci do školy. Tak na mě myslete.

Koukám, jak ten čas letí...


Ani jsem se nenadála a George už se mi zítra vrací. Původně měl teda přijet až ve čtvrtek, ale jelikož ho ze školy propustili už dneska brzy ráno, vydal se hned na cestu. Což mě tedy nutí trochu věci uspěchat, ale snad to nějak stihnu. Musím dojít nakoupit, napsat zase několik prezentací do školy a pak ještě pár věcí do práce. No, a samozřejmě trošku poklidit a tak.. :-)
Co se mojí školy týče, tak zatím tedy prospívám na jedničku. V sobotu jsme dostali zpátky dvě práce, na obou jsem měla plný počet bodů a teď toho teda zase musím spoustu vypracovat na tento týden. Pak už jen příští sobotu a kurz je hotový. Bohužel si na dlouho neoddychnu, jelikož hned dva týdny na to, budu začínat kurz další, ale ten už snad nebude tak časově náročný.
Minulý víkend jsem si výborně užila s kamarádkama z práce. Jedna kolegyňka slavila narozeniny, tak objednala limuzínu a jely jsme na večeři do japonské restaurace (byl to zase ten styl, kde to vaří přímo před vámi, ale nebyla to ta samá). No, bylo to moc prima, už se těším na příští měsíc, kdy si to zopakujeme na narozeniny "paní ředitelky" :-)
Minulý týden (nebo už to bude předminulý a zapomněla jsem vám to napsat :) jsem také brala Benjiho k veterináři na prohlídku a na poslední očkování pro tento rok. Tak je samozřejmě v pořádku, jen se z něj stává pěkný Otesánek a z 3.5 kil, co vážil před měsícem, přibral na 5.2kg!! Takže už se z něj stává takové naše menší prasátko :-)
Také přidávám koláž z nějakých foteček z pátku (vypadám tam teda hrozně tmavá, ale to je kvůli tomu osvětlení, protože následující fotka je focená těsně před odchodem na tu oslavu a tam zas tak tmavá nejsem - a tam máte teda ty moje nový vlásky, bohužel bez nových šatů, protože ty jsem samozřejmě zatím nestihla :-)
A co se počasí týče, tak tentokrát není opravdu co závidět. Od minulého týdne nám tu prší, což je na květen v Oklahomě dost nezvyk, ale na druhou stranu je to potřeba, protože v létě toho deště moc neuvidíme, tak se to tu teď aspoň na chvíli zazelená :-)