Vítám všechny své přátele, rodinu i ostatní příchozí. Jak jistě víte, po ukončení střední školy jsem se rozhodla strávit rok v USA, coby Aupair. Osud tomu však přál jinak, po roce jsem se vdala a zůstala v Americe celkem 5 let. 2 roky z toho jsem pracovala jako učitelka v MŠ a před rokem a půl jsem také začala studovat, obor Child Development, neboli Dětský vývoj. Po třech letech manželství se nám 11.února 2010 narodila krásná holčička, Lexie Claire.

Jelikož manžel hned po svatbě vstoupil do amerického letectva, z původního New Jersey jsme se na chvíli stěhovali do Mississippi a pak do Oklahomy, kde jsme si koupili dům a zůstali asi 3 a půl roku. Letectvo s námi mělo ale jiné plány a poslalo nás na čtyři roky do Německa, konkrétně leteckou základnu Spangdahlem. Volné chvíle trávím šitím a následným prodejem dětských oděvů a doplňků.

Slibované fotečky z minulého týdne :-)



************************************************************************************

Jak jsme vzdali díky a podpořili ekonomiku :-)

Další týden za námi, pupek mám zase o trochu větší a peněženku o něco lehčí. V práci to tentokrát uteklo rychle, jelikož se šlo jen tři dny. Ve čtvrtek jsem upekla dort a dva pekáče nádivky a šli jsme společně s dalšími našimi kamarády oslavit Den díkuvzdání. Hezky jsme se najedli a popili a rozloučili jsme se se všemi, kteří den po té odlétali na půl roku do Iráku. Ještě jsme jim pak došli s Georgem v pátek zamávat k autobusu a už jsou pryč.. Kdybych bývala nebyla těhotná, George by byl jedním z nich, měl ale štěstí, že za něj tentokrát mohli poslat někoho jiného. Ale stejně nás to brzy čeká, tak jako tak.. vojna je vojna.
V pátek jsme pak vstávali asi ještě před slepicema a vyrazili jsme nakupovat. Pro ty, co to neznají, dni po Díkuvzdání se tu říká Černý pátek. Téměř všichni obchodníci srazí své ceny na minimum a celá Amerika utratí i to co nemá, jen aby jim neutekla výhodná koupě. V některých případech (většinou se jedná o obchody s elektronikou) zde lidé i stanují před obchodem, aby ve čtyři ráno, když se otevřou dveře, mohli být první a pořídit si například velkou televizi za polovinu běžné ceny. My televizi nepotřebujem, takže jsme to zase tak nepřeháněli, ale i tak jsme z domu vyráželi chviličku před pátou ranní. Nakoupili jsme snad všechny vánoční dárky (ještě mi teda chybí dva a pak budu moct poslat balík do ČR) a také jsme si koupili novou myčku. Z původních $799 jsme ji dostali za $448. Ta naše kraksna i přes snahu toho instalatéra pořád blbne, takže ji ani nepoužíváme. I tak z ní ale pořád teče voda.. Ve čtvrtek nám přijdou nainstalovat tu novou, tak se těšíme, že už nebudem muset mýt všechno růčo. Teda myslím, že hlavně George se těší :-)

Vánoce se blíží.. :-)




Tak začnu tím, že v pátek jsme šli na vánoční párty, kterou pořádala Georgova "letka". Bylo to docela fajn, pobavili jsme se, najedli, rozloučili se s lidmi, kteří zanedlouho odjíždí na misi a bylo to. Teď už nás čeká jen Díkuvzdání ve čtvrtek a tím už se oficiálně spustí ten vánoční kolotoč. Ve čtvrtek a v pátek budeme mít tradičně volno (na krocana a na vánoční nakupování, takže snad to stihneme, abych to pak po víkendu mohla všechno hezky poslat do ČR :-) Včera večer jsme si nechávali dělat ty portréty a vánoční přání. Už je mám, ale hodím vám je sem asi až příští týden :-) K cukroví jsem se letos ještě nedostala, i když teda věci na něj mám, jen jsem se k tomu nějak nedostala - dneska jsme si udělali takový krásný odpočinkový den - do deseti jsme si lebedili v posteli, pak jsem upekla brusinkové trojhránky, mrkli jsme na filmík a teď už tu jen tak zlehka poklízím, připravuji si věci do práce a do školy a možná přepíšu pár receptů do takové kuchařky, co si dávám dohromady :-)
Jinak mi teda přišel papír od imigračáků, že mi na rok prodlužují tu Zelenou kartu, co mám teď. Tím tedy pokryjí ty měsíce, kdy budou zpracovávat dokumentaci, co jsem jim poslala a já tady tedy nebudu s propadlou kartou a propadlým řidičákem. Také to tedy znamená, že pokud chci, můžu pokračovat v práci, no, ale s tím ještě uvidíme :-)
P.S.: Na přiložené fotečce můžete vidět, jak si tady pěkně kynu :-( Snad ta kila půjdou dolů rychle :-)

A teď k Lexie..

Už se nám to blíží... jak Dáša psala, už to máme pod stovkou.. :-)
Před pár víkendy jsem se vrhla na šití a vyrobila jsem hned několik těch spacáčků, co jsem dělala posledně (jeden pro nás a zbytek pro kamarádky). Tady přikládám fotečku toho našeho.
No, a jelikož už tady Lexie za chvíli bude, musíme trochu hnout s těmi nákupy. Kromě několika drobností došlo i na autosedačku, "hrací dečku" a postýlku, kterou jsem sice vybírala, ale je od Georgových rodičů. Rozhodla jsem se pro bílou, která se dá v budoucnu přestavět do normální postele, takže už pak jen budeme muset koupit matraci :-) Fotečky jsou jen z internetu, protože kromě té dečky jsem všechno objednávala na internetu (tento týden) a samozřejmě to tu ještě není.

Jinak tento týden jsme také měli pohovor na hodiny rodičovství, kam jsme se přihlásili. Během příštího týdne by nám měli volat a domluvíme se na dnu, který se nám bude hodit. Hodiny jsou jednou týdně na tři hoďky. Je to skupinová akce, nejdříve společně povečeříme a pak už se budeme "učit". Během tohoto "kurzu" bychom se měli naučit, jak se starat o miminko, ale také jak udržovat náš vztah a podobně (jak spolu mluvit, jak zvládat konflikty, jak být lepšími rodiči a jak udržovat zábavu, přátelství a blízkost ve vztahu - takhle to mají na letáku :-).
Kamarádka na ten kurz chodila se svým manželem a moc je to bavilo. Při každé návštěvě také získáte peněžní poukaz do miminkovského obchůdku, který mají přímo tam, takže si zadarmo budeme moct pořídit další věci, které ještě nemáme a budeme potřebovat. Tak vám pak dám vědět, jak to všechno vypadá. Tady je odkaz na jejich stránky, kdybyste se chtěli mrknout: http://www.familiesok.org/index.htm (Ta černoška v tom videu je moje učitelka z jarního semestru :-)
No, a jelikož Vánoce už jsou za rohem, tak na příští sobotu jsme objednaní u foťáka na nové fotečky na přáníčka :-)

Už mám zase co dohánět :-)


Nějak to utíká, ani nevím jak.. už je to zase pomalu měsíc, od mých posledních příspěvků. Tak abych se na to vrhla :-)
Během toho měsíce jsme si pořídili bezpečnostní systém. Hned se cítím o trochu lépe, i když posledně, když to George ráno zapomněl vypnout a otevřel dveře, ani mě to houkání nevzbudilo :-) Asi týden po té, co nám to tu nainstalovali, vykradli jednoho z Georgových kamarádů a dva dny po té dalšího. Ti ale bydlí úplně v jiné části města, ale i tak.
Jinak jsme tu také měli opraváře na naši chuděru myčku. Ta naše stařena je z roku 1985. Tudíž je starší než já. Problém byl v tom, že do ní tekla voda ze dřezu a neodtékala, takže to pak začalo pěkně smrdět. Tak jsme ji ani nepoužívali a jelikož s koupí domu jsme dostali záruku na všechny spotřebiče, začala jsem vyřizovat, co bylo potřeba, aby se na to někdo mrknul. Tak tedy přišel opravář, já jsme po hoďce vyplázla $100 a bylo to. Prý je v háji těsnění a motor, protože na něj odkapávala voda (no, a samozřejmě to stáří taky.. ). Oprava by prý vyšla na $400, což by platila ta společnost, která poskytuje tu záruku, ale i opravář si myslel, že to nemá cenu opravovat a že by nám radši měli dát peníze na novou myčku. V to jsme doufali. Bohužel, týden na to byl opravář zpátky s novým motorem a těsněním. Tak ta naše stará kraksna pořád jede :-) Po daních snad ale koupíme novou, snad to tahle do té doby dohrká :-) Vedle přidávám fotečku toho našeho muzejního úkazu a také jsem vám vyfotila naši ledničku, co jsme si kupovali v srpnu, myslím, že jsem to sem ještě nedávala.
Minulý týden také po nějakém čase došlo opět na imigračáky. Pro ty, co to neznají, pravidla jsou totiž taková: žádáte-li o Zelenou kartu před druhým výročím sňatku, karta vám je vydána jen na dva roky, s podmínkami. Po dvou letech si musíte požádat o odebrání podmínek, prokázat, že manželství nebyl podfuk, zaplatit krásných $545 a čekat, jestli vám pošlou kartu novou. Podle oficiálních webových stránek, vyřízení žádosti trvá šest měsíců, přičemž zažádat o novou kartu si nemůžete dřív jak tři měsíce před jejím propadnutím. Tudíž, jestli tomu rozumím správně, budu tu tři měsíce s propadlou kartou. To samo o sobě by ani nebyl problém, kdyby se v Oklahomě nevydával řidičák jen do toho samého data, kdy vám ta Zelená karta propadne. Takže jak to tak vidím, asi si tu zase budu jezdit tři měsíce s propadlým řidičákem. Jen doufám, že až tu kartu pak dostanu, bez problémů mi ho obnoví a nebudu muset dělat celý řidičák znovu - už by to bylo pro mě po čtvrté... !!!
Teď k trošku lepšímu tématu. Škola. Už mi zbývá jen poslední měsíc a zatím to pořád vypadá na jedničku. V úterý budu mít poslední praxi - hurá!! :-) Příští semestr si žádný předmět brát nebudu (i když jsem o tom teda přemýšlela :-), ale možná v létě třeba jeden po internetu, to mi to ještě zaplatí to stipendium, od září už si to pak budu muset platit sama, protože nebudu pracovat požadovaný počet hodin na to, abych to stipendium znovu dostala :-(