Vítám všechny své přátele, rodinu i ostatní příchozí. Jak jistě víte, po ukončení střední školy jsem se rozhodla strávit rok v USA, coby Aupair. Osud tomu však přál jinak, po roce jsem se vdala a zůstala v Americe celkem 5 let. 2 roky z toho jsem pracovala jako učitelka v MŠ a před rokem a půl jsem také začala studovat, obor Child Development, neboli Dětský vývoj. Po třech letech manželství se nám 11.února 2010 narodila krásná holčička, Lexie Claire.

Jelikož manžel hned po svatbě vstoupil do amerického letectva, z původního New Jersey jsme se na chvíli stěhovali do Mississippi a pak do Oklahomy, kde jsme si koupili dům a zůstali asi 3 a půl roku. Letectvo s námi mělo ale jiné plány a poslalo nás na čtyři roky do Německa, konkrétně leteckou základnu Spangdahlem. Volné chvíle trávím šitím a následným prodejem dětských oděvů a doplňků.

Ještě za tepla.. :-)


Už jsem sem dlouho nedala žádnou mňamku, tak tady je aspoň včerejší večeře - Chicken pot pie, což je vlastně krémová kuřecí polévka, která se zapeče v misce přikryté těstíčkem. Byla to dobrota.

Táta

Takhle to tu žvatlá už od rána, slinta jedna :-) A já jí pořád říkám, že je v práci..

S pomocí, ale chodí!

Ta se chechtá :)




Konečně píšu ze svého počítače, místo notebooku. Je to prima, mít pod prsty opravdickou klávesnici. Na moc dlouho ho ale mít nebudu, protože z něj akorát přetahám fotky na externí disk a pak ho odvezeme ségře. Mě se pak koupí nový, na což si samozřejmě nestěžuju :)
Georgovo školení probíhá zatím dobře. Teda pro něj - všechny testy zatím udělal, tak to tak snad půjde i nadále. Já osobně si začínám připadat jako svobodná matka, když se mi domů vrací až kolem půl sedmé a Lexie chodí spát v sedm. No, tak budu mít aspoň trénink na to, až mi George pošlou do Afghánistánu.
Od posledního příspěvku se tady toho nějak moc ale nedělo. Dojeli jsme do Ikei pro tu sedačku, stoly už máme taky jakž takž zabydlené, no už to tu vypadá trochu líp. Tenhle víkend budeme doma, musíme ještě dokončit malování obýváku a předsíňky, dověsit rolety a tak.. no prostě strašná zábava :)
Minulou neděli jsme jeli na leteckou základnu Ramstein, která je od nás asi hodinku cesty. Doufali jsme, že si konečně nakoupíme nějaké oblečení, ale je to hrůza. Všechno strašně drahé a výběr taky nic moc. Stejně jako mimo základnu. V tomhle mi ta Amerika chybí asi nejvíc. Asi budu muset začít nakupovat přes internet. Což o to, pro Lexie by to ještě šlo, ta to stejně zkoušet nemusí, ale sobě si třeba džíny bez zkoušení nekoupím. Tak uvidíme, jak to dopadne, ale v tomhle odhledu jsem z toho tady strašně zklamaná. Aspoň ten chleba tu mají ale lepší než američani :)
Jinak jsem v týdnu koupila mamce letenku, aby nám sem mohla přiletět pohlídat na jeden večer Lexie, abychom s Georgem mohli na to jeho slavnostní ukončení toho školení. Kamarádka, která by nám ji jinak pohlídala bude v ten den zrovna v Belgii, tak jsme to museli řešit takhle. Cenově to nevyšlo o moc dráž než někomu za to hlídání platit, tak už se Lexie může těšit na babičku. Moc dlouho si tu ale nepobyde, protože hned na to ji odvezeme zpátky do Čech, kde zůstaneme na víkend.
No, a závěrem se tedy ještě zmíním o aktuálním počtu zubů u Lexie :) Tenhle týden se prořízl pátý a vypadá to, že zítra nebo pozítří přibyde šestý!

Říjen v plném proudu

Zítra bude Lexie osm měsíců. Ten čas tak letí, to je hrozný. Minulý týden se ji prořízl čtvrtý zoubek. Bude tedy mít dva nahoře, dva dole. Také konečně začala říkat máma. Občas do toho přihodí i bába, ahoj, OK a pak nějaké žvatlaniny, co nemají ani hlavu, ani patu :-)
Minulý víkend jsme byli v IKEE. Potřebujeme to tady už konečně dodělat. Nutně. Koupili jsme pár poliček do kanceláře/pokoje pro hosty, odkládací stolek do jídelny a pár dalších drobností. Zítra je americký svátek (Columbus Day), George nemusí do práce, tak tam pojedeme znovu. Podařilo se mi totiž prodat náš gauč a můj psací stůl. Gauč se sem sice vešel, ale byl takový moc velký na ty prostory, tak jsme se rozhodli ho prodat. Dala jsem ho na internet, na stránky, kam místní americké vojsko dává na prodej své věci, a za čtyři hodiny byl prodán a druhý den odvezen. To samé i s mým psacím stolem. Jelikož v tomhle bytě budeme muset s Georgem mít naše stoly vedle sebe, moc dobře to nevypadalo, že máme každý úplně jiný. Tak si pořídíme nové, stejné.
Také jsem včera začala chodit plavat. Teda začala jsem už asi před dvěma týdny, ale od té doby se nic nedělo, tak to snad ani nepočítám. Něco s tou svojí hroznou váhou musím už udělat. Původně jsem chtěla chodit dvakrát-třikrát v týdnu večer, jenže večery máme dost nabyté, tak chodím ráno o víkendu. Je tam v tu dobu i míň lidí, večerní slalomy člověku akorát zkazí náladu.
A na pár týdnů nás teď asi nečeká žádný výlet. Georgovi totiž začala škola. S povýšením, které jsem zmiňovala v jednom z předchozích příspěvků, totiž přichází více zodpovědnosti a je potřeba více "vůdcovských" schopností. Školení se koná přímo na základně, takže a během následujících pěti týdnů George čeká spousta domácích úkolů, nějaká ta veřejně prospěšná práce a na závěr slavnostní absolventský večírek, na který si budu muset sehnat šaty a hlídání :-)