Lůca všude možně...

Nějak mi to zase dlouho trvalo, než jsem se dostala k napsání příspěvku, ale ta spousta krabic na vybalování je mi omluvou :)

Jak jsem již zmínila někde níže, rozhodli jsme se k pronájmu bytečku ve městě. Ve čtvrtek to budou dva týdny od té doby, co nám sem přivezli naše věci a teprve teď se z těch krabic začínáme trochu vyhrabávat. Vyprázdněné už jsou téměř všechny, ale ještě to bude chvíli trvat, než si každá věcička najde své místo – samozřejmě asi nejjednodušší by bylo dát věci úplně stejným způsobem, jako jsme měli v Oklahomě, jenže německé domy, na rozdíl od těch amerických, nemají vestavěné skříně, takže se potýkáme s nedostatkem prostoru pro skladování. Letectvo nám sice na dobu našeho pobytu zapůjčilo 5 skříní (a taky pračku se sušičkou, ledničku – máme tedy dvě, mikrovlnku a dva transformátory), jenže to je tak akorát pro oblečení a povlečení. Už jsme tedy i zvládli náš první výlet do Ikei, kterou teď máme podstatně blíž než v USA. Koupili jsme nové poličky do koupelny, žaluzie (ale takové ty látkové, nevím, jak se jim jinak česky říká) – samozřejmě záclony budeme mít také, ale na ty se vrhneme až příště. A také jsme koupili stolek a poličky do kuchyně, která je tedy již jako první celá dostěhovaná.

Lexie má z nás největší pokoj, aby se jí tam hezky lezlo a hrálo. No, a třeba v něm nebude dlouho sama, tak abychom pak zas za chvíli nemuseli znovu stěhovat :) Ještě by se jí tam hodil koberec, ale musíme postupně.

Internet bohužel ještě nemáme. Nejdříve jsme se dlouho rozhodovali, s jakým poskytovatelem si ho pořídíme a teď už jen čekáme, až nám ho přijdou nainstalovat. Prý to tu dlouho trvá.

Teď k tomu mému řidičáku. Nejdřív musím upřesnit, že nejde o klasický německý řidičák. Otázky a materiál jsou přeložené z toho německého, ale na konci se obdrží řidičák, který je určen pouze pro členy (a rodinné příslušníky) amerického vojska. USA má totiž nějakou dohodu s Německem a všichni, co tu žijí a chtějí tu řídit, si ten řidičák musí pořídit. Je vydáván na základě amerického ŘP, nebo řidičáku jakéhokoliv jiného státu. Tak po tom, co jsem nastudovala celou příručku, zkusila si jeden test o sto padesáti otázkách, jsem šla na ten opravdový a jelikož můj americký řidičák mi stěhováci omylem sbalili v Oklahomě, vytasila jsem svůj český (ještě, že jich mám tolik :-) Hned jak to paní viděla, řekla, že test dělat nemusím a šla mi rovnou vystavit ten řidičák pro vojsko. Jak by Dáša řekla: „Každej!“ Druhá paní na to teda nevěřícně koukala, měla jsem teda štěstí, že aspoň jedna z nich věděla co dělá, ale je to teda hrůza, mohli jsme mít naše auto o týden dřív a nemuseli jsme otravovat lidi kolem. No,co se dá dělat, hlavně, že můžu řídit a zopakování taky neuškodilo. Teď už si jen musím zvyknout na chodce, ty jsme v USA neměli :-))))