Vítám všechny své přátele, rodinu i ostatní příchozí. Jak jistě víte, po ukončení střední školy jsem se rozhodla strávit rok v USA, coby Aupair. Osud tomu však přál jinak, po roce jsem se vdala a zůstala v Americe celkem 5 let. 2 roky z toho jsem pracovala jako učitelka v MŠ a před rokem a půl jsem také začala studovat, obor Child Development, neboli Dětský vývoj. Po třech letech manželství se nám 11.února 2010 narodila krásná holčička, Lexie Claire.

Jelikož manžel hned po svatbě vstoupil do amerického letectva, z původního New Jersey jsme se na chvíli stěhovali do Mississippi a pak do Oklahomy, kde jsme si koupili dům a zůstali asi 3 a půl roku. Letectvo s námi mělo ale jiné plány a poslalo nás na čtyři roky do Německa, konkrétně leteckou základnu Spangdahlem. Volné chvíle trávím šitím a následným prodejem dětských oděvů a doplňků.

Francie


Minulý víkend jsme si udělali malý výlet do Francie, konkrétně do města Metz, které je od nás asi hodinku a půl cesty. Jelikož George si den před odjezdem vzpomněl, že mu propadl mezinárodní řidičák a tudíž může řídit jen po Německu, dovezla jsem nás tam já.


Počasí nám vyšlo nádherné, dokonce jsem se i trošičku opálila. Už to teda není zase znát.
Hezky jsme si prošli památky, dali si obídek na náměstí a pak jsme si chtěli dát pravé francouzské palačinky. Jedna palačinkárna žádné neměla a ta druhá zavírala. Nikde jinde jsme je nenašli, tak si na ně budeme muset počkat.


Jinak město má spoustu krásných historických staveb, takže bylo celou dobu co fotit. Lexie si nejvíc užila procházku v parku a pak dojídání tatínkova tiramisu :)


A v pátek jedeme na dva dny do Bruselu, takže příští týden vás čeká článek o Belgii :)

Lucembursko


Počasí se u nás umoudřilo a je konečně hezky tak jsme ve středu spolu s dalšíma maminkama vzaly děti na piknik do parku, který je v Lucembursku u jezera Echternach. I když je to vlastně v jiném státě, dojela jsem tam za dvacet minut.
Lexie si hezky pohrála, my jsme si hezky popovídaly a příští týden někam vyrazíme znovu.

Jedno neštěstí za druhým..

Pár dní po návratu z USA se Lexie rozhodla, že si skočí hlavou dolů z jídelní židličky. Dala si pěkně a řvala ještě líp. Zavolala jsem Georgovi, aby pro nás dojel a jeli jsme na pohotovost. Cestou tam už Lexie zvracela a paní doktorka nám pak řekla, že má otřes mozku a že si nás tam nechají na dva dny na pozorování.
Nemocniční postýlka se Lexie moc nelíbila, tak spala se mnou. No, jsem ráda, že to takhle neděláme denně, protože jsem se pomalu nevyspala. Ta moje slečna si asi myslí, že je úplně normální spát v posteli na šířku a podobně :)
Druhý den jsme si s Georgem všimli, že když ji zvedáme, slyšíme lupnutí. Paní doktorka si ji prohlédla, ale prý že to nic není. Nám se to pořád ale nezdálo a tak jsem to ještě řekla druhý den dalšímu panu doktorovi. Ten zavolal staršího pana doktora s rehabilitační sestrou (hmm, začíná to tady znít jak v pohádce o veliké řepě :) Ti měli okamžitě podezření na zlomeninu klíční kosti, což jim bylo potvrzeno ultrazvukem a následně i rentgenem.
Tak skoro tři týdny Lexie chodila s obinadlem kolem zad jako Quasimodo. Teď už to má ale krásně všechno srostlé a nemusíme se ničeho bát.
Minulý týden také dostala z ničeho nic horečku. Ta jí bez jakýchkoliv příznaků zůstala na tři dny a pak dostala vyrážku. Prý se tomu říká Šestá nemoc.
Teď už je zase zdravá jako rybička. V pondělí jsme byli na 18-ti měsíční prohlídce. Lexie váží 11.3 kilogramů, měří 84 centimetrů a má 16 zubů. Dělá všechno co má, akorát toho moc neříká (teda krom těch svých blábolů :), takže na 22. srpna jsme objednaní do poradny ohledně té řeči. Děti na které se mluví víc jak jedním jazykem jsou často v tom mluvení opožděnější, takže nám tam akorát dají nějaké rady, abychom to s těmi jazyky dělali dobře :)

Obnovení - Druhý pokus

Tak jsem myslela, že k tomu předchozímu "článku" napíšu pár slov a nějak se nestalo.
Snad abych si na to doháněníj vzala tentokrát kalendář. A mapu :)
Fotky z Heidelbergu jsou ještě z června. Když na to tak koukám, tak to tenkrát bylo ještě hezké počasí. Teď už je podzim.
Heidelberg byl takový výlet na rychlovku, ani jsem o něm předem neměla nic přečteného, takže mě překvapilo, jak veliké je to město. Čekala jsem opravdu menší, ale nakonec jsme se docela prošli. Bylo tam spoustu obchůdků, restaurací a dokonce jsme i vyjeli lanovkou na hrad.

Asi týden po návratu nám začalo peklo. Rozhodli jsme se letět do Ameriky. Cesta tam teda byla v plánu už dobu, ale jelikož jsme letěli s letectvem, nebyla to žádná pohádka. Funguje to asi takhle: Emailem se přihlásíte na letiště ze kterých chcete odlétat, pak voláte a voláte, abyste zjistili, kdy co letí. Nahlásit vám můžou jen lety, které odlétají během následujících 72 hodin. Když vám něco vyhovuje, vezmete si dovolenou, přijedete na letiště, zapíšete se na seznam a čekáte, jestli se na některý z letů vejdete. Ten seznam není ale žádná sranda. Na seznamu jste seřazení podle kategorií a podle toho, jak dlouho už jste na dovolené. Nezní to až tak složitě, ale když budete mít smůlu jako my, bude letiště narvané k prasknutí a vás budou šoupat níž a níž na pořadníku. My jsme takhle jezdili na letiště a zpátky skoro týden, než se nám to podařilo. Mimochodem to letiště je od nás asi hoďku a půl a na některé lety jsme tam museli být už třeba ve čtyři ráno. Ještě že je to zadarmo. Mimochodem, zmínila jsem, že si nevybíráte, na které letadlo vás vezmou?? Prostě půjdete na první, na které se vejdete, nezáleží na tom, jak daleko je od místa, kam máte namířeno. My jsme doufali, že poletíme na leteckou základnu McGuire, která je asi dvě hodinky od Georgových rodičů. Vzali nás na základnu Dover, takže jsme to měli čtyři hodiny cesty. Mohlo to být ale i horší.


U Georgových rodičů jsme pobyli asi dva týdny. Bylo strašné vedro, a oni doma nemají klimatizaci. No, mě se to nelíbilo, Georgovi se to nelíbilo a Lexie už vůbec ne. Tak jsme si pobyt zpříjemnili víkendovým výletem na pláž. Moře bylo docela rozdivočelý, což jsme si s Georgem užili, ale Lexie z toho byla dost vyděšená, tak si aspoň hrála v písku. Nejvíc se jí líbilo, když jsme ji zahrabali :)


Také jsme Lexie vzali do New York City a to do Dětského Muzea na Manhattanu. Tam byla ve svém živlu, škoda, že tady nemáme něco podobného. Koupila bych nám permanentku a chodili bychom tam každý týden.


14. července jsme s Georgem oslavili naše páté výročí svatby. To to letí..
Jinak do Ameriky mám v plánu znovu letět na podzim. George tou dobou bude někde na misi, tak si s Lexie uděláme malý výlet za babičkou a pak ještě do Oklahomy. Snad nám to nebude trvat tak dlouho, dostat se na letadlo :)

Heidelberg





Jarmark


4. června byl onen očekávaný jarmark, na který jsem se tak dlouho a poctivě připravovala. Výsledek ani pomalu nestojí za zmiňování, ale budiž. Jelikož organizátoři velice zklamali v propagaci, návštěvnost byla velmi nízká, tipla bych to asi na 100 lidí. To je dost málo, když jsem měla pomalu 50 šatiček. No, co si budeme povídat, visí mi tady, ale už jsem od té doby prodala asi čtvery po internetu, tak snad to aspoň trochu půjde v tomhle směru.
Jinak ale stejně pořád šiju. Baví mě to a přestávat nebudu jen kvůli tomu, že jednou někdo něco udělal špatně -hlavně když vina nebyla na mojí straně.


Minulý týden jsem Lexie ušila sukýnku na oslavy Dne nezávislosti a v neděli jsem jí ještě rychle spíchla šatičky. Šatky byly hotové v mžiku, sukýnka trvala věčnost.

Dlouho očekávané se konečně stalo skutečností..


a Lexie začala chodit... podařilo se jí to týden před tím, než jsme se vrátili za tatínkem do Německa. Teď už je k nezastavení. Řádí tady jako černá ruka, nosí hračky a ostatní věci z pokoje do pokoje a podobně.
Tuhle jsem dávala špinavé prádlo do pračky, Lexie odešla do ložnice, vytáhla z prádelního koše svůj špinavý svetřík, donesla ho do koupelny a šoupla ho do pračky.. Aspoň někdo ví, kam to špinavý prádlo patří :))


Před dvěma týdny jsme si udělali výlet do ZOO v Kolíně nad Rýnem. Lexie se to samozřejmě moc líbilo a na všechna zvířátka volala čičí. Výlet si budeme muset zopakovat, ale příště bychom se podívali do centra města místo do ZOO. Kolín je od nás ani ne dvě hodinky, takže na jednodenní výlet tak akorát. Od ZOO jezdí taková mašinka, která vás proveze po všech památkách, přičemž si v centru můžete vystoupit a nastoupit až zase budete chtít zpátky. Takový je plán a snad nám to brzy vyjde.

Princezna Pampeliška


Pampelišky si Lexie přímo zamilovala. Nebylo procházky, kdy by se po nich nenatahovala. Dokonce je i začala sfoukávat, lépe řečeno "sprskávat" :)

Pryč už s jidáškama :)


Už mi bylo pomalu vynadáno, tak doháním a doháním. A že toho bude.
Prvního května jsme s Lexie odjely na tři týdny za bábou a dědkem do Čech. George měl cvičení, pracoval dvanáctky a týden z toho dokonce v lese i spal. Takže jsme mu zase tak moc nechyběly.
V Čechách jsme se měly moc hezky, všichni si nás rozmalovali, takže krása. Jsem ráda, že jsem viděla všechny, se kterými jsme to zvládli, na ostatní snad dojde příště.


Za ty tři týdny jsme si s Lexie zakusily všechny roční doby. Jeden den byla zima taková, že mamka dokonce musela vytáhnout bundičku po mě, protože zimní oblečení jsem opravdu s sebou sbalené neměla. O pár dní později už jsme byli na zahrádce v bazéně. Dědek Vousáč to Lexie pěkně vyhřál, ale největší úspěch měl stejně nakonec škopek, ze kterého se jí ani nechtělo vylézt. Škopík jsme s sebou vzali i na chalupu, odtamtud také krásné fotečky. A jelikož nám počasí přálo, kromě cáchání a opalovačky, jsme si opekli i buřty.

Jidášky


Teď jsem je vytáhla z trouby.. No, už jsou dva pryč a kdybych to nehlídala, tak je Lexie sní snad všechny :)

Burg Eltz


Na minulý víkend jsem naplánovala výletní akci. Naším cílem byl hrad Eltz, který leží v dolíčku mezi hlubokými lesy, asi hodinu a půl od nás. Na devátou jsme měli sraz, do auta jsme naložili kamarádku a kamaráda a jelo se. Počasí vyšlo takové trochu zatažené, ale nepršelo, to je hlavní. Cesta uběhla příjemně, hlavně asi díky snídani, kterou nám Kathryn připravila - upekla banánovou buchtu s čokoládou a ořechy, čokoládové dortíčky a ještě dva druhy cukroví - evidentně ji pečení baví :)
Po zaparkování "u hradu" nás čekala kilometrová procházka k samotnému hradu. V sobotu jsme koupili Lexie nový kočárek, tak jsme ho hnedka ozkoušeli. Prošel. Teda vlastně projel :) Byl to ale pěkně strmý kopec dolů, takže jsem měla co dělat, aby tam Lexie nedojela deset minut před náma.
Hrad byl moc pěkný, bohužel ale v rekonstrukci, s čímž se ovšem nedá nic dělat. I tak jsme ale šli na prohlídku, pak na obídek a zpáteční tůru jsme si prodloužili lesem, což by byl docela fajn nápad, kdyby Lexie chodila a my s sebou nemuseli mít kočárek žádný. Takhle jsme byli rádi, že už jsme u auta.


V pondělí jsem začala šít osm spacích pytlů do obchůdku. Většinou šiju čtyři kusy najednou a musím říct, že těch osm mi od půlky už pěkně lezlo krkem. Došila jsem je až včera, ve středu odpoledne. Koupila jsem si ale na internetu nový střih na šatečky, které bych ráda zařadila do mé nabídky, tak jsem si je hnedka jedny (pro Lexie) vyfrkla. Moc se mi líbí - jsou sice docela pracné, ale stojí to za to. Až to tady dopíšu půjdu nastříhat na další - myslím, že mám látku tak na deset kousků.
A co Velikonoce? V pekárně už mi kynou Jidášky, tak snad se povedou. Později vyfotím. V neděli půjdeme ke Kathryn na grilovačku, tak přinesu beránka a mazanec tam. A zase, jako každoročně, mě nikdo nevyšlehá.

Tak asi žádný stříhání nebude. Lexie se už je vzhůru.. :(((

Belgie


V sobotu jsme brzy ráno vyjížděli na plánovaný výlet do belgického města Brugge.
Toto město je jednou z turisticky nejnavštěvovanějších destinací v Belgii a oprávněně se mu přezdívá belgické Benátky. Centrum leží na řece Reie a malebné uličky jsou pospojovány mosty a můstky na každém rohu. Více informací můžete najít zde. Fotky jsem protřídila, ale i tak mi jich zbylo skoro 90, to by bylo až moc koláží, tak jsem to vyřešila takhle. Kliknutím na slideshow se vám zobrazí ve větší velikosti.
Autobus odjížděl v půl páté ráno a v půl desáté jsme byli na místě (cestou byla zastávka na snídani). V deset nám začínala prohlídka města a po té jsme se již každý mohli vydat na samostatné prozkoumávání místních restaurací, památek atd. My jsme se nejdříve zastavili na oběd. Jedli jsme v hezké restauraci hned u vody. Pak následovala procházka, posezení v parku, další procházka a belgické wafle. Potom Lexie mávala na lidi, co jeli na lodičkách po řece a pak jsme se zastavili na lehkou večeři, aby nám cestou zpátky nevyhládlo.
Výlet se nám moc líbil. Naším dalším cílem bude pravděpodobně hrad Eltz. Budeme to muset stihnout ještě v dubnu, protože prvního května Georgovi začíná cvičení a já letím na tři týdny do Čech. V červnu bychom rádi stihli Paříž a na konci měsíce potom odletět na tři týdny do USA za Georgovou rodinou.

Z dílničky


Jinak ve "volném" čase pořád šiju. Teď jsem došila čtvery šatečky, se kterými se dělám už třetí den (Lexie teď poslední dva dny spala po obědě jen hoďku a půl, tak se toho moc stihnout nedalo) a udělala jsem asi 80 sponek. Ještě tu mám materiál asi na dalších 20 těch sponeček a jelikož dopadly docela hezky, objednala jsem dalších 100. No, a dneska mi poštou přišlo dalších 100 (nějak asi spletli tu předchozí objednávku a poslali mi to dvakrát). Takže bude přesponkováno.. :)

Taky jsem si hezky zorganizovala vzorník látek. Látek tu mám ještě víc, ale do vzorníku je přidám, až je začnu stříhat. Hezky jsem si to i laminovala a popsala, to jsem vzorňačka, co? :)

Vařilo se, peklo se a jedlo se..


V pátek jsme měli na večeři pár kamarádů, protože jeden z nich, Brandon, měl narozeniny. Upekla jsem mu dort, jako od babičky (mojí) a vyfotila jsem vám jídelnu, tu jste ještě neviděli. K večeři jsem na požádání dělala poprvé králíka. Musím říct, že se povedl, ale nevím jestli je to tím, že byl kupovaný, kterého jsem v životě neměla a nebo tím, že jsem ho už dlooooouho nejedla, ale přišlo mi, že chutnal jako ryba. I tak to bylo ale dobrý. Upekla jsem ho na zelenině a podávala se zelím a domácími bramborovými knedlíčky. Víkend jsme nakonec měli takový překnedlíkovaný, protože zbytek knedlíků jsme měli v neděli s vajíčkem a v pondělí s cibulkou. Lexie strašně chutnaly.

Desatero


Takhle nějak to vypadá v procesu...


A tady už jsou desatery hotové šatičky!

Ještě za tepla..


Tentokráte píšu hezky zavčasu.
Bohužel, od čtvrtka byla Lexie nemocná. Měla chudinka teplotu, kašlala a strašně jí teklo z nosu. A aby toho nebylo málo, lezou jí k tomu ještě tři zuby. Tři noci jsme v podstatě nespali.
V sobotu jsem chtěla jít do města, nakoupit Lexie nějaké oblečení, protože ze VŠEHO vyrostla, ale nakonec jsme zůstali doma, aby se Lexie do neděle uzdravila. Sice ještě trochu pokuckává, ale jinak už všechno dobrý a v sobotu už ani neměla teplotu.
V neděli jsme tedy postupovali jak bylo naplánováno, ráno jsme vyzvedli dvě kamarádky a kamaráda a jeli jsme na velikonoční trh do města Kloster Eberbach. Je to takové malinké městečko u Mainzu. Má dokonce ještě původní hradby a vstupujete tam bránou. Dovnitř mají vstup povolen jen auta hostů místního hotelu, všichni ostatní musí pěšky. Jelikož jsme tam byli poprvé, jméno městečka jsme si samozřejmě zadali do navigace a jelo se. Jaké bylo ale překvapení, když asi po hodině cesty navigace najednou řekla: "za dvěstě metrů nastupte na trajekt." Tak jsme na něj najeli spolu ještě asi s dalšími dvaceti auty, trajekt nás převezl přes řeku Rýn a pak už nám zbývalo jen deset minutek do cíle.
Velikonoční trh byl hezký, vajíčka měli malovaná, zlacená, rytá, dírkovaná a já nevím co ještě... nejdražší, co jsem viděla, stálo asi 500euro. Samozřejmě jsme si ho nekoupili :)
Po trhu jsme jeli přímo do Mainzu na večeři. Mexickou. Tu už jsem neměla, od té doby co jsme v Německu.


Závěrem ještě musím zmínit, že po tom všem stříhání jsem konečně začala šít. Zvládla jsem šestery šatečky za dva dny, o víkendu jsem měla pauzu, dneska jsem uklidila celý byt, vyprala asi pět praček prádla, udělala řízky a salátek a ušila další čtvery šatečky, do třech ale ještě zítra musím vsadit zip. Jestli bude zítra tak hezky svítit sluníčko jako dneska, pověsím všechny šatičky na balkón a udělám vám skupinové foto :)

Konečně sluníčko!

Tak jsem si říkala, že Janee ukážu, jak umím být vzorná a psát pravidelně. Naopak jsem ukázala jen to že pravidelně píši velmi nepravidelně. Dokonce si na to musím vzít i kalendář.
Začnu asi tím, že Lexie byla poprvé u zubaře. Takovej milej pán a stejně řvala, ale dopadlo to mnohem líp, než jsem čekala. Nejdřív nám pan doktor něco vyprávěl a povídal, a pak jsem si Lexie posadila na klín čelem k sobě a on si položil její hlavu k sobě na klín, vyčistil ji zoubky a bylo to. Má je všechny v pořádku a vypadá to, že ji ani neučíme, ani nenecháváme dělat nic, co by jí je mělo/mohlo zkazit. Aktuální počet zubů je pořád osm, ale dneska, když se u oběda kousla do jazyka, krásně řvala, že jsem si to v tý pusince hezky prohlídla a všimla si, že jí lezou další dva.
Následující víkend měl George narozeniny. Jelikož počasí nám vcelku přálo, v neděli jsme se chtěli jet podívat do jednoho malého městečka na masopust. Městečko bylo o dost menší, než jsme čekali a masopust jakbysmet - našli jsme všehovšudy asi deset lidí v maskách a jeden stánek. Tak jsme to zabalili a jeli jsme do města většího. Tam i ten masopust byl větší, ale stejně jsme z toho nijak nadšení nebyli. Procházky jsme ale měly hezký obě dvě. Fotky jsou z toho prvního městečka.

A jinak teď dost šiju. Hotové mám tři spací pytle a jedny šatičky. Poslední dny jsem ale na stroj nešáhla, a to proto, že pořád jen stříhám, stříhám a stříhám. Nastříhala jsem asi 25 šatiček a 10 spacáčků. Zítra už snad začnu šít.
Ve čtvrtek jsme zajeli rychle na základnu a nechala jsem se ostříhat. Tedy spíš jen přistřihnout, jelikož si vlasy nechávám dorůt. Konečně už zase začínám vypadat jako já, tak se hned cítím líp.
V pátek jsme zase měli na večeři kamaráda Brandona a kamarádku Kathryn. Udělala jsem salátek, hezky jsme si popovídali a snědli dortík, co přinesla a dokonce i upekla Kathryn - ta může chodit jak často chce, protože vždycky něco dobrého upeče :)
V sobotu jsme pak vzali Lexie do parku. Teď přes zimu tam jsou jen jeleni, kozy, ptáci a medvědi, ale vypadá to, že v létě to tam žije - horské dráhy, restaurace, hřišťátka - no, budeme tam muset zajít znovu, až to bude v plném provozu. A jelikož bylo docela hezky, Lexie jela na svojí tříkolce.

A na tento víkend máme naplánovaný výlet na velikonoční trh. Tak snad nezklame.

Salátek


George i já máme oba rádi saláty. Tady je jeden, který jsem dělala včera. Moc nám chutnal. Fotku a recept v angličtině jsem dala na Facebook. Vousáč si to aktivně dal hned do Google překladače a tohle mu to vyplivlo. Opravdu jsem se zasmála.

5 ½ oz listy rukoly nebo salát mix
2 celer, zdobené a plátky
½ okurky, plátky
2 scallions, zdobené a plátky
2 lžíce nasekané čerstvé petrželky
1 oz vlašských ořechů
12oz vykostěné pečené kuře, plátky
4 ½ oz bleu sýr, nakrájené na kostičky
Hrst červených hroznů bez pecek, snížit na polovinu (nepovinné)
sůl a pepř
Na úpravu:
4 lžíce olivového oleje
2 lžíce sherry octa
1 lžička dijonské hořčice
1 polévková lžíce směsi bylin

Umyjte rukolou listy nebo salát mix, osušte papírovou utěrkou, a dát je do velké salátové mísy. Přidejte celer, okurka, jarní cibulkou, petrželovou nať, ořechy a smícháme dobře. Převod do velké porci talíř. Uspořádat kuřecí plátky na salát, pak se rozptýlí po sýru. Přidejte červené hrozny, pokud používáte. Sezóna dobře se solí a pepřem.
Chcete-li krytí:
Vložte všechny přísady do šroubu-top jar a dobře protřepejte. Alternativně, dát je do mísy a smíchejte dobře. Mrholení oblékání přes salát a podáváme.

Ale abyste tedy ten sýr nemuseli na salát mrholit, radši jsem to přeložila sama :)

Salát s kuřetem a nivou
155g listů araguly nebo salátové směsi
2 celerové natě, nakrájené na plátky
1/2 salátové okurky, nakrájené na plátky
2 zelené cibulky, nakrájené
2 lžíce nasekané zelené petrželky
30g vlašských ořechů
340g grilovaných nebo smažených kuřecích prsou
125g nivy, nakrájené na kostičky
hrst červeného vína bez pecek, nakrájeného na půlky (nemusí být)
sůl a pepř
Na dresing:
4 lžíce olivového oleje
2 lžíce sherry octa
1 lžička dijonské hořčice
1 lžíce nasekaných bylinek

Umyjte aragulu nebo salátovou směs a usušte papírovým ubrouskem nebo v sušičce na saláty. Vložte do hluboké mísy. Přidejte celer, salátovou okurku, cibulku, petrželku, vlašské ořechy a promíchejte. Rozporcujte na talíře, na vrch dejte grilované kuře nakrájené na plátky a posypte nivou. Přidejte víno, pokud jej používáte. Osolte a opepřete.
Dresing: Vložte všechny ingredience do skleničky s víčkem a protřepejte. Můžete také dát do mističky a dobře zamíchat. Polijte dresingem salát a servírujte.

Já většinou smíchám všechnu zeleninu s dresingem už v míse a teprve pak servíruju, aby byl dresing na všem.
No, a to množství ingrediencí je samozřejmě na vás, kolik čeho chcete, takhle to bylo v kuchařce, tak jsem to přepsala. Akorát u toho dresingu bych se snažila to dodržet.

Co se stalo a co se stane...

Po odpočinkovém víkendu nás čekalo náročné pondělí. Ráno jsme s Lexie odvezly George do práce, zajely jsme do nemocnice vyzvednout výsledky krevních testů, co dělali Lexie a pak na rychlo domu. Doběhly jsme si do pekárny pro čerstvé houstičky, pak trochu poklidily, připravily věci k obědu a na jedenáctou jsme byly objednané na WIC. WIC je pro rodiny, kde vám vystavují šeky na jídlo pro vaše děti, pokud se vejdete do určitého příjmu. Doposud Lexie dostávala sunary, výživy a kašičky, přičemž jediné, co z toho poslední měsíce jedla byl ten sunar a poslední dobou už jsem ho stejně používala jen proto, že jsme ho měli zadarmo. Teď, jelikož jí je už rok, máme nárok na normální mléko, nějaké ovoce a zeleninu, rýži, chleba, fazole a džusy. Abyste si nemysleli, není to nějaké závratné množství, například to ovoce by Lexie měla snědené ani ne za tři dny a má to být na měsíc. Ale proč ne. Lepší než nic, když tu už není žádná mateřská.
Taky si tam děti vždycky změří a zváží a já jsem si vzpomněla, že jsem to sem úplně zapomněla napsat, když jsme byli na roční kontrole u pana doktora. Tak ta moje potvůrka měří 79,4cm a váží 10,6kg.
Po WIC jsme jeli domů, naobědvat a Lexie už šupala do postýlky. Když se vzbudila, dala si kiwi, jogurt a rohlíček a jeli jsme vyzvednout tatínka. Ještě před tím jsme se ale stavily v cestovce na základně.
Plánovali jsme totiž výlet do Švýcarska. Cestovní kancelář na základně pořádá více jak 15 výletů za měsíc, za docela slušné peníze, tak jsme mysleli, že toho využijeme. Bohužel, když jsem tam volala, bylo mi sděleno že tento konkrétní výlet je už vyprodán. Nic jiného se mi ale z nabídky moc nelíbilo - Londýn si necháme na teplejší počasí, do Kolína si zajedeme i bez nich, Amsterdam měli jen výlet s muzeem, kam se mi Lexie nechce moc brát, Paříž vyprodaná a na Benátský karneval je Lexie opravdu malá. Tak jsem nám alespoň koupila výlet do belgického města Brugge. Pojedeme 2.dubna.



Když jsme vyzvedly George, stavili jsme se na poště a k mému velkému potěšení tam byl balík s mým novým šicím strojem! Samo sebou, že už je v plném provozu. Ale stejně vůbec nerozumím tomu, jak je možný, že jeden balík mi přijde tři dny po tom, co jsem ho objednala a například na zubní pasty pro Lexie nebo na svoji učebnici čekám už přes měsíc???
No nic. Lexie spinká, já půjdu šít - pro změnu :) V květnu bude základna pořádat "jarmark", kde bych chtěla ty svoje výtvory prodávat. Tak mám dost práce. Snad tam něco vydělám, zatím to jsou jen samé výdaje. Koupila jsem si razítko s logem obchodu a večer ještě musím objednat dárkové taštičky na zboží a další várku látek. Zítra toho asi moc neušiju, protože Lexie je objednaná k zubaři. Drže nám pěsti, ať to dobře dopadne :)

P.S.: Také nesmím zapomenout zmínit, že přes víkend jsem našívala nové hodnosti na uniformy, protože od úterka je George seržantem!!!

Jak šiju a Lexie si hraje ve sněhu


A už jsme tu zase s Lexie samy. Teda dokud se George nevrátí domů z práce :)
Po tom týdnu, co tu byli naši, se mi strašně stýskalo po šití, tak jsem to doháněla. Došila jsem závěsy, co mi mamka zkrátila, ušila a vycpala několik slonů (už jich mám deset, potřebuju jim jen vyšít oči), ušila jsem novou patchworkovou deku pro miminko Georgovy sestřenice, nastříhala jsem látku na pyžamko pro Lexie a začala jsem šít dva spací pytle - jeden pro miminko mé kamarádky, čeká ho v červenci a druhý bude na prodej. Ale jak teď dost šiju, tak mě ten můj stroj začínal víc a víc štvát. V podstatě už od té doby, co ho mám s ním mám jeden problém. Na spodu látky se mi zamotávají nitě a tvoří tak kolikrát hrozné chuchvalce. A předevčírem mě to opravdu naštvalo. Stroj sice z okna neletěl, ale objednala jsem si na internetu nový. A krásný. Tohle už bude jiné šití, je to v podstatě počítač. Má 60 druhů stehů, LCD display a spoustu dalších vychytávek, už se těším, až mi dorazí.

A v neděli v noci trochu nasněžilo. Žádná velká sláva, a teď už je je všechno stejně pryč, ale i tak se to Lexie líbilo. Tady pár foteček v kabátku, co jí babička ušila a v kalhotech, co ušila mě, když jsem byla maličká :)

Výletníci

Ten týden, co tady byli naši jsme v podstatě procourali. Ve středu jsem je s Lexie vyzvedla v Belgii, když jsme přijeli domů, akorát jsme se naobědvali, Lexie si schrupla a pak jsme šli na procházku do města.
V pátek mělo pršet (a pršelo), takže první výlet byl naplánován už na čtvrtek. Jeli jsme do městečka Bernkastel. Jelikož jsme tam s Georgem už byli na vánočních trzích, ani jsem tentokrát nic nefotila. Vousáč ale má něco na blogu, jestli se chcete podívat.
V pátek večer naši hlídali, tak jsme s Georgem jeli do Lucemburku do kina a shlédli jsme Černou labuť. S francouzskými titulky, ale jinak samozřejmě v angličtině :)
V sobotu jsme zajeli do města Trier. Hezky jsme se prošli, pokoukali po výlohách, vyfotili něco málo fotek, zašli jsme do dómu a na oběd a cestou k autu mi George koupil krásné tulipány.
V neděli pak měla Lexie oslavu a v pondělí jsme jeli na základnu Ramstein utratit nějaké doláče. Nutno říct, že jsem se zase přes kapsu plácla nejvíc já :)
Na úterek byl naplánován poslední výlet a to znovu do Lucemburku, tentokrát jsme ale jeli všichni. Je to jen 45 minut cesty, ale byli jsme tam poprvé, když teda nepočítám to páteční kino, tak jsme spíš tak bezcílně bloumali kolem. Cíl pak stanovil táta - katedrálu Notre Dame, kde je pohřben český král Jan Lucemburský. Tu jsme ale pořád nemohli najít, stejně tak jako informační centrum. Nakonec se nám poštěstilo, informace jsme našli a přišli jsme na to, že katedrála je hned za rohem a že jsme kolem ní šli hned na začátku. Kdybychom to bývali věděli, tak bychom třeba stihli vidět i tu kryptu, než zavřeli. Tak snad příště.

A ve středu se zase vstávalo brzy, abychom po půl páté ráno mohli zase do Belgie na letiště. Příští návštěva snad bude během lepšího počasí a hned ty výlety a fotky budou veselejší.

Lexie je rok!!!



11.února byl Lexie rok. Ve středu jsme dojely do Bruselu vyzvednout babičku a dědečka a v neděli byla oslava. V americkém stylu. To znamená, že Lexie dostala svůj vlastní dort, se kterým si mohla dělat, co chtěla a my ostatní jsme měli jiné dortíky. Dědeček s tatínkem byli ale zklamaní, protože oba měli zálusk na ten dort, co byl pro Lexie.
Všimněte si také šatiček, co jsem Lexie ušila :)
Jinak na oslavu jsme kromě babky a dědka pozvali také naši kamarádku Katrinu, se synem Xavierem, které už známe z Oklahomy. Ti teď bydlí na základně Ramstein, tedy asi 2 hodinky cesty od nás. I tak ale dorazili. Pak také přišla kamarádka Danielle, s dcerkou Lily a manželem Mattem, který se před dvěma týdny vrátil z Afghánistánu.
















































































Myslím, že už z fotek je znát, že si to děti určitě užily. Lexie dostala spoustu hraček, od nás tříkolku. A už se v ní dokonce párkrát svezla. Moc ji to baví - culí se na lidi a mává na auta, zase je to o trochu jinší výhled než z kočárku. Fotek je hafo :)

**********************************************

***********************************************************************************

Trénuju


A takhle jsem si dneska trénovala zdobení dortíčků. Nebylo to až tak hrozné, na to, že jsem to vlastně dělala poprvé. Příště ale budu muset být citlivější, při ladění barvy toho krému. Prostě to chce cvik. Ale do příští neděle, kdy bude mít Lexie svojí oslavu, to snad zvládnu nacvičit.
Tenhlel dortík je tak zvaný červený samet, což je v podstatě kakaové těsto s červeným potravinářským barvivem a krém je ze smetanového sýra.

Tvořím, tvoříš, tvoříme..


Abych tady pořád nepsala jen jak já něco kutím, musím také přidat fotečku obrázku, co George nakreslil pro Lexie. Moc se mu to povedlo. Většinou kreslí různé římské bojovníky a podobně, což sice nakreslí dobře, ale prostě to není něco, co bych si tu vystavila. Takže ho musím hezky namotivovat, aby Lexie těch obrázků nakreslil více. Původně jsem myslela, že by mohl udělat obrázek ke každému písmenu abecedy, ale asi bude reálnější, když ty obrázky budou jenom ke jménu Lexie :)


Výše přidávám také fotečku mého koutku. Odsud píšu, šiju a vlastně tady trávím asi největší část dne (když teda nepočítám pokojíček Lexie, kde si hrajeme :) Zbytek vyfotím později, až mi George přidělá garnýže, abych mohla zkrátit a pověsit závěsy.

Obchůdek


Řekla jsem si, že s tím svým šitím musím konečně něco dělat. Mám tedy takový menší obchodní nápad. Nakoupila jsem si asi 18 metrů látky (všechny jsou ze stejné řady, viz fotečka výše) a budu šít spací pytle pro miminka, šatečky, sloníky (ze zbytků), deky a polštářky. Prostě různé věcičky pro miminka. Prodávat to budu na různých akcích základny, pro tyto účely určené. Už se moc těším. Vypadá to, že letos se rozhodně nudit nebudu :)

Látky jsem si objednala na internetu, takže ještě čekám, až mi sem přijdou. Tak jsem si zatím vyfrkla pár těch sloníků. Tady jsou dva. Ještě jim chybí očička. Ušila jsem ještě další tři, ale musím koupit víc materiálu na vycpávání. Zatím jsem si tedy vystříhala na pět dalších z různých zbytečků, co se mi tu nashromáždily.

Narozeniny

Tak už se nám tatínek vrátil. V pátek jsem si ho dojela vyzvednout na základnu. Když jsme se vrátili, začala jsem hned vařit guláš, protože jsme měli na večeři zvané hosty. Hezky jsme si všichni pošmákli. Na dnešek je mám "objednané" znovu a budu jim péct kachnu. Teda pro přesnost, budou to kachny dvě. My totiž s Georgem zvládnem jednu zdlábnout sami :)


Taky jsem vlastně měla narozeniny. Dárek jsem ale dostala už na Silvestra (piánko), takže se konalo akorát přáníčko od George a od Lexie. Stejně se víc těším na narozeniny toho mýho sluníčka než na ty svoje. Věci na tu oslavu přišly už víc jak před měsícem, minulý týden jsem jí ale ještě k tomu ušila šatičky.
Víkend byl v podstatě takový odpočinkový. Jen jsem to tu trochu poklidila a v neděli jsme si došli na výbornou večeři do města.

Jak to jde..


Docela dobře. Dneska ráno jsem šla k zubaři - na normální prohlídku a čištění. Tak jsem sice bez kazů, ale zuby mi vyčistí až jindy, protože u toho nemůže být Lexie - aby něco nechytla z těch mých slin, co budou lítat kolem. Budu se muset tedy objednat na jindy, až mi ji George bude moct pohlídat.
Cestou z nemocnice jsme se ještě stavily v hračkárně, podívat se na nějaké sedačky. Ta co máme, už nám je delší dobu malá a už se to opravdu nedá odkládat. Tak jsem jednu vybrala a až se George vrátí dojedem ji koupit.
Měla jsem to ale na dnešek hezky naplánováno. Bohužel moc mi to nevyšlo. Tím čištěním zubů počínaje. K obědu jsem pro Lexie měla zbytek houbového rizota od včerejška, tak jsem měla radost, že nebudu muset nic vařit a hned bude moct jíst až se vrátíme. Jenže to bych milou misku s rizotem nesměla upustit na zem hned při cestě z ledničky. .Tak jsem přistoupila k plánu B a udělala těstovinky s hráškem a paprikou. Příště do toho hodím ještě kuře. Lexie se hezky nadlábla a už chrní, asi ji to věčné usmívání na kolemjdoucí dost unavilo.


No, a na závěr ještě fotka, jak se mi ta naše rošťanda zvedla, když jsem ji nechala v židličce s hrnkem mléka - upozorňuji, že to byl hrnek dětský, s gumovou hubičkou a na krabičce psali, že je nerozlitelný. Vypadá to, že bych jim ho měla vyreklamovat.