Vítám všechny své přátele, rodinu i ostatní příchozí. Jak jistě víte, po ukončení střední školy jsem se rozhodla strávit rok v USA, coby Aupair. Osud tomu však přál jinak, po roce jsem se vdala a zůstala v Americe celkem 5 let. 2 roky z toho jsem pracovala jako učitelka v MŠ a před rokem a půl jsem také začala studovat, obor Child Development, neboli Dětský vývoj. Po třech letech manželství se nám 11.února 2010 narodila krásná holčička, Lexie Claire.

Jelikož manžel hned po svatbě vstoupil do amerického letectva, z původního New Jersey jsme se na chvíli stěhovali do Mississippi a pak do Oklahomy, kde jsme si koupili dům a zůstali asi 3 a půl roku. Letectvo s námi mělo ale jiné plány a poslalo nás na čtyři roky do Německa, konkrétně leteckou základnu Spangdahlem. Volné chvíle trávím šitím a následným prodejem dětských oděvů a doplňků.

Jak to jde..


Docela dobře. Dneska ráno jsem šla k zubaři - na normální prohlídku a čištění. Tak jsem sice bez kazů, ale zuby mi vyčistí až jindy, protože u toho nemůže být Lexie - aby něco nechytla z těch mých slin, co budou lítat kolem. Budu se muset tedy objednat na jindy, až mi ji George bude moct pohlídat.
Cestou z nemocnice jsme se ještě stavily v hračkárně, podívat se na nějaké sedačky. Ta co máme, už nám je delší dobu malá a už se to opravdu nedá odkládat. Tak jsem jednu vybrala a až se George vrátí dojedem ji koupit.
Měla jsem to ale na dnešek hezky naplánováno. Bohužel moc mi to nevyšlo. Tím čištěním zubů počínaje. K obědu jsem pro Lexie měla zbytek houbového rizota od včerejška, tak jsem měla radost, že nebudu muset nic vařit a hned bude moct jíst až se vrátíme. Jenže to bych milou misku s rizotem nesměla upustit na zem hned při cestě z ledničky. .Tak jsem přistoupila k plánu B a udělala těstovinky s hráškem a paprikou. Příště do toho hodím ještě kuře. Lexie se hezky nadlábla a už chrní, asi ji to věčné usmívání na kolemjdoucí dost unavilo.


No, a na závěr ještě fotka, jak se mi ta naše rošťanda zvedla, když jsem ji nechala v židličce s hrnkem mléka - upozorňuji, že to byl hrnek dětský, s gumovou hubičkou a na krabičce psali, že je nerozlitelný. Vypadá to, že bych jim ho měla vyreklamovat.

Samy doma

Lexie se ráno rozhodla dát nám budíčka už v půl sedmé. Vstali jsme a George si začal balit kufr a na devátou jsme ho odvezly na základnu. Posílají ho na týdenní (ani ne) školení, na základně Ramstein, která je od nás slabé dvě hodinky cesty. Vrací se v pátek, což zas tak dlouho není a jediné, co se pro mě v podstatě mění k negativnímu je to, že mi večer George nebude moct pomoci s koupáním a krmením. Tak doufám, že si tady budu moct aspoň hezky uklidit bez toho, abych druhý den ráno musela začínat nanovo. I když teda jak už obrázek napovídá, Lexie mě taky zrovna nešetří :)


Včera jsme si chtěli udělat malý výlet. Dojeli jsme do nejstaršího německého města Trier, zaparkovali a začalo sněžit. Tak jsme místo velkého kočárku vytáhli golfky a vzali jsme to podchodem do obchoďáku. Nic moc jsme ani neutratili, George si koupil džíny, Lexie dostala čepičku a svetřík, pak jsme si dali hnusnou čínu a jeli jsme domů.





























V pátek jsem také došila fleecový kabátek pro Lexie - nic extra, ale na jaro to stačí :)

Hola hola, škola volá!!


7.února zase začínám. Před pár týdny jsem se zaregistrovala v Central Texas College, zažádala si o stipendium, které mi bylo schváleno a přihlásila jsem se na dva předměty (až je ukončím, tak třeba zkusím víc najednou, ale nejdřív chci vidět, jak mi to s Lexie půjde :). Konečně jsem si vzala angličtinu, takže mě čeká spousta esejí atd. Druhým předmětem je Vznik gramotnosti v raném dětství, to bude zase nějaká lahůdka. Oba předměty jsou přes internet, ty, které nabízeli přímo na kampusu už mám splněné, třeba v příštím semestru budou mít něco, co ještě nemám (nabídka kurzů na kampusu je samozřejmě omezená, protože jsme v Německu a ne v Texasu :) Tak snad to bude dobrý a dostanu zase jedničky.
Jinak Lexie od pondělka dávám spát už jen jednou za den. V podstatě si o to sama řekla, když minulý týden spala vždycky jen chviličku. Teď spí krásně dvě hodinky, takže jsme snad obě spokojené. Před obědem tak máme také víc času a stihneme hezkou procházku do města, kde se snažím neutratit moc peněz, v čemž jsem se dneska ohromně vylepšila a utratila jenom 4 eura - za housky a za knoflíky na kabátek, co teď šiju pro Lexie.
Teď si asi půjdu koupit učebnice, aby mi sem stihly dorazit než mi ty kurzy začnou. Tak si říkám, že jsem to s tím neutrácením asi zrovna zakřikla, protože u těch učebnic se rozhodně plácnu přes kapsu :)

Tak jsem si omylem smazala blog..

Je to ale dlouhá historie, takže to, jak se mi to povedlo, bych vynechala. Hlavní, je, že se mi ho podařilo získat zpátky. Měla jsem ale nahnáno.. :)
V sobotu jsme jeli do Ikey a nakoupili zbytek věcí, které potřebujeme do naší kanceláře/pracovny/pokoje pro hosty, prostě našeho multifunkčního pokoje. Už to tady vypadá docela k světu. George už všechno smontoval a postavil, teď už ho musím jen dohnat k tomu, aby mi přidělal garnýže. Pak si teprve budu moct změřit délku závěsů a následně je pak zkrátit. No, a potom vám to samozřejmě vyfotím :)
Neděle byla taková zlehka odpočinková, ale i tak jsem zvládla došít vánoční běhoun na stůl a prostírání. Původně to bylo myšleno na ty Vánoce, co teď byly, ale nějak jsem to nestihla :) Už mi na tom zbývalo jen zaobroubení, které jsem nemohla dodělat dřív, protože jsem čekala, až mi pošta přinese balíček se šikmým proužkem, co jsem si objednávala po internetu - to už teda ale taky bylo po Vánocích. Po došití jsem si to hezky rozložila na stůl a usoudila, že je to prostírání nebudu používat zároveň s tím běhounem, protože by se nám asi pak u večeře točila hlava :)

To je jedlík!


Ke snídani jsem nám udělala wafle a to byla mňamka!

A k večeři jsme měli špagety ala Carbonara. A taky se vylizovala miska!

Nebylo do čeho píchnout..


tak jsem si ušila jehelníček. A hnedka dva, druhý ale věnuji :)
Dnešek byl docela fajn. Lexie jsem udělala pórkovou polévku, protože jsem tu měla zbyteček bramborové kaše od hovězího na burgundském, které jsme měli my k večeři. Musím říct, že tahle polívčička je tedy asi nejoblíbenějším jídlem naší Lexie. Vypadá to, že ji má snad i radši než houbové rizoto, které to doposud vyhrávalo. Dokonce si dvakrát přidávala!

Silvestr a jiné

Až včera jsem si všimla, že už to jsou zase minimálně dva týdny, co jsem něco napsala. Tak se pokusím shrnout, co se dělo.
Na Silvestra jsme šli na základnu do obchoďáku, půjčit si nějaké filmy na večer, ať máme na co koukat. Jak jsme to tam tak procházeli, všimla jsem si elektrického klavíru, který byl ve slevě a za úžasnou cenu. Tak jsem na George udělala "prosím, prosím, smutně koukám" a piáno mi koupil k narozeninám, které budu mít na konci měsíce. Je to fajn, mít si na co brnknout, když je nálada :)
Když jsme se vrátili dala jsem se do vaření a pečení a k večeři byla kachýnka se zelíčkem a knedlíkem. Knedlíky jsem dělala poprvé a musím se pochválit, protože se mi povedly úplně krásný. Tak jsme si s Georgem pochutnali, pak jsme odpálili pár rachejtlí z balkónu než šla Lexie spát, aby z toho taky něco měla, ale akorát ji to rozbrečelo. V noci se pak ještě párkrát budila kvůli tomu hluku, ale jinak dobrý. Nejvíc si to samozřejmě užíval George, v Peru se sice ohňostroje dělají, ale v USA jsou ve většině států zakázaný (ty domácí). Ani nám nevadilo, že jsme nikam nešli, protože kolem půlnoci jsme měli krásný výhled na parádní show. Snad všichni ve městě si nakoupili rachejtle, takže to tu lítalo asi půl hodiny v kuse.


V sobotu k nám měla přijet kamarádka, co bydlí na základně Ramstein, ale jelikož jí manžela posílají na pár týdnů pryč, rozhodla se poslední víkend strávit s ním. Tak jsme měli společnost aspoň v neděli, kdy k nám kamarádka Alicia přišla s manželem Brandonem na večeři. Vařila jsem peruánské Lomo Saltado a všem moc chutnalo. Byl to moc prima večer. Škoda, že si ho teď na pár měsíců nebudeme moct zopakovat, protože Alicia odjíždí na misi.
George posílají na konci ledna na školení, ale pryč bude akorát týden a ještě asi jen hoďku a půl pryč, takže nic hroznýho.
Teď máme před sebou prodloužený víkend, jelikož v pondělí se slaví den Martina Luthera Kinga. Tak bych to viděla tak, že v sobotu pojedeme do Ikey, abychom mohli konečně dodělat pokoj pro hosty/kancelář a v pondělí bychom se mohli jet podívat do Lucemburku. Záleží ovšem na počasí, třeba to prohodíme. Dneska prší.
Také se musím zmínit, že už jsem zpátky v tomhle století. Kolem Vánoc jsem psala synovi naší paní domácí, jestli by nám maminka nechtěla koupit myčku - mytí nádobí s pěti litry horké vody není žádná sranda. A asi jsem se docela trefila v dobrý čas, třeba kvůli daním, protože druhý den Alex přišel, že mamka souhlasí. Dneska přišli dva instalatéři a milou myčku nainstalovali!! Takže moje chudinky ručičky už konečně nebudou krvácet od toho, jak jsou suché a já toho přes den zvládnu víc, protože nebudu muset trávit tolik času u dřezu - teď už jenom u sporáku. A taky budu moct zaměstnat George nandaváním a vyndaváním nádobí - teď jsem si to myla sama, protože George s těma 5 litrama umyl akorát tak jednu skleničku, zatímco já zvládla zaplnit celý odkapávač.

Lexie je dneska 11 měsíců. Pořád nemůžu věřit tomu, že jí za měsíc bude rok. Včera to na mě nějak dosedlo. Na internetu jsem objednala věci na narozeninovou oslavu - balonky, dekorace, talířky, kelímky, pozvánky atd. Balík přišel včera, tak jsem to tak prolejzala a v tom si to uvědomila. Už to není žádný miminko, ale velká holka.
Také jsem si minulý týden zašla do školy na základně, abych se informovala o stipendiích, kurzech a podobně. Dostala jsem spoustu papírů, které jsem vyplnila a jestli je tam George dneska odevzdal, tak asi v únoru začnu první kurzy. Dneska, až se vrátí, tak si ještě budu muset zajet do knihovny, abych si vyřídila to stipendium - takový krásný, jako jsem měla v Oklahomě není, ale lepší něco, než nic.