Vítám všechny své přátele, rodinu i ostatní příchozí. Jak jistě víte, po ukončení střední školy jsem se rozhodla strávit rok v USA, coby Aupair. Osud tomu však přál jinak, po roce jsem se vdala a zůstala v Americe celkem 5 let. 2 roky z toho jsem pracovala jako učitelka v MŠ a před rokem a půl jsem také začala studovat, obor Child Development, neboli Dětský vývoj. Po třech letech manželství se nám 11.února 2010 narodila krásná holčička, Lexie Claire.

Jelikož manžel hned po svatbě vstoupil do amerického letectva, z původního New Jersey jsme se na chvíli stěhovali do Mississippi a pak do Oklahomy, kde jsme si koupili dům a zůstali asi 3 a půl roku. Letectvo s námi mělo ale jiné plány a poslalo nás na čtyři roky do Německa, konkrétně leteckou základnu Spangdahlem. Volné chvíle trávím šitím a následným prodejem dětských oděvů a doplňků.

Jak šiju a Lexie si hraje ve sněhu


A už jsme tu zase s Lexie samy. Teda dokud se George nevrátí domů z práce :)
Po tom týdnu, co tu byli naši, se mi strašně stýskalo po šití, tak jsem to doháněla. Došila jsem závěsy, co mi mamka zkrátila, ušila a vycpala několik slonů (už jich mám deset, potřebuju jim jen vyšít oči), ušila jsem novou patchworkovou deku pro miminko Georgovy sestřenice, nastříhala jsem látku na pyžamko pro Lexie a začala jsem šít dva spací pytle - jeden pro miminko mé kamarádky, čeká ho v červenci a druhý bude na prodej. Ale jak teď dost šiju, tak mě ten můj stroj začínal víc a víc štvát. V podstatě už od té doby, co ho mám s ním mám jeden problém. Na spodu látky se mi zamotávají nitě a tvoří tak kolikrát hrozné chuchvalce. A předevčírem mě to opravdu naštvalo. Stroj sice z okna neletěl, ale objednala jsem si na internetu nový. A krásný. Tohle už bude jiné šití, je to v podstatě počítač. Má 60 druhů stehů, LCD display a spoustu dalších vychytávek, už se těším, až mi dorazí.

A v neděli v noci trochu nasněžilo. Žádná velká sláva, a teď už je je všechno stejně pryč, ale i tak se to Lexie líbilo. Tady pár foteček v kabátku, co jí babička ušila a v kalhotech, co ušila mě, když jsem byla maličká :)

Výletníci

Ten týden, co tady byli naši jsme v podstatě procourali. Ve středu jsem je s Lexie vyzvedla v Belgii, když jsme přijeli domů, akorát jsme se naobědvali, Lexie si schrupla a pak jsme šli na procházku do města.
V pátek mělo pršet (a pršelo), takže první výlet byl naplánován už na čtvrtek. Jeli jsme do městečka Bernkastel. Jelikož jsme tam s Georgem už byli na vánočních trzích, ani jsem tentokrát nic nefotila. Vousáč ale má něco na blogu, jestli se chcete podívat.
V pátek večer naši hlídali, tak jsme s Georgem jeli do Lucemburku do kina a shlédli jsme Černou labuť. S francouzskými titulky, ale jinak samozřejmě v angličtině :)
V sobotu jsme zajeli do města Trier. Hezky jsme se prošli, pokoukali po výlohách, vyfotili něco málo fotek, zašli jsme do dómu a na oběd a cestou k autu mi George koupil krásné tulipány.
V neděli pak měla Lexie oslavu a v pondělí jsme jeli na základnu Ramstein utratit nějaké doláče. Nutno říct, že jsem se zase přes kapsu plácla nejvíc já :)
Na úterek byl naplánován poslední výlet a to znovu do Lucemburku, tentokrát jsme ale jeli všichni. Je to jen 45 minut cesty, ale byli jsme tam poprvé, když teda nepočítám to páteční kino, tak jsme spíš tak bezcílně bloumali kolem. Cíl pak stanovil táta - katedrálu Notre Dame, kde je pohřben český král Jan Lucemburský. Tu jsme ale pořád nemohli najít, stejně tak jako informační centrum. Nakonec se nám poštěstilo, informace jsme našli a přišli jsme na to, že katedrála je hned za rohem a že jsme kolem ní šli hned na začátku. Kdybychom to bývali věděli, tak bychom třeba stihli vidět i tu kryptu, než zavřeli. Tak snad příště.

A ve středu se zase vstávalo brzy, abychom po půl páté ráno mohli zase do Belgie na letiště. Příští návštěva snad bude během lepšího počasí a hned ty výlety a fotky budou veselejší.

Lexie je rok!!!



11.února byl Lexie rok. Ve středu jsme dojely do Bruselu vyzvednout babičku a dědečka a v neděli byla oslava. V americkém stylu. To znamená, že Lexie dostala svůj vlastní dort, se kterým si mohla dělat, co chtěla a my ostatní jsme měli jiné dortíky. Dědeček s tatínkem byli ale zklamaní, protože oba měli zálusk na ten dort, co byl pro Lexie.
Všimněte si také šatiček, co jsem Lexie ušila :)
Jinak na oslavu jsme kromě babky a dědka pozvali také naši kamarádku Katrinu, se synem Xavierem, které už známe z Oklahomy. Ti teď bydlí na základně Ramstein, tedy asi 2 hodinky cesty od nás. I tak ale dorazili. Pak také přišla kamarádka Danielle, s dcerkou Lily a manželem Mattem, který se před dvěma týdny vrátil z Afghánistánu.
















































































Myslím, že už z fotek je znát, že si to děti určitě užily. Lexie dostala spoustu hraček, od nás tříkolku. A už se v ní dokonce párkrát svezla. Moc ji to baví - culí se na lidi a mává na auta, zase je to o trochu jinší výhled než z kočárku. Fotek je hafo :)

**********************************************

***********************************************************************************

Trénuju


A takhle jsem si dneska trénovala zdobení dortíčků. Nebylo to až tak hrozné, na to, že jsem to vlastně dělala poprvé. Příště ale budu muset být citlivější, při ladění barvy toho krému. Prostě to chce cvik. Ale do příští neděle, kdy bude mít Lexie svojí oslavu, to snad zvládnu nacvičit.
Tenhlel dortík je tak zvaný červený samet, což je v podstatě kakaové těsto s červeným potravinářským barvivem a krém je ze smetanového sýra.

Tvořím, tvoříš, tvoříme..


Abych tady pořád nepsala jen jak já něco kutím, musím také přidat fotečku obrázku, co George nakreslil pro Lexie. Moc se mu to povedlo. Většinou kreslí různé římské bojovníky a podobně, což sice nakreslí dobře, ale prostě to není něco, co bych si tu vystavila. Takže ho musím hezky namotivovat, aby Lexie těch obrázků nakreslil více. Původně jsem myslela, že by mohl udělat obrázek ke každému písmenu abecedy, ale asi bude reálnější, když ty obrázky budou jenom ke jménu Lexie :)


Výše přidávám také fotečku mého koutku. Odsud píšu, šiju a vlastně tady trávím asi největší část dne (když teda nepočítám pokojíček Lexie, kde si hrajeme :) Zbytek vyfotím později, až mi George přidělá garnýže, abych mohla zkrátit a pověsit závěsy.

Obchůdek


Řekla jsem si, že s tím svým šitím musím konečně něco dělat. Mám tedy takový menší obchodní nápad. Nakoupila jsem si asi 18 metrů látky (všechny jsou ze stejné řady, viz fotečka výše) a budu šít spací pytle pro miminka, šatečky, sloníky (ze zbytků), deky a polštářky. Prostě různé věcičky pro miminka. Prodávat to budu na různých akcích základny, pro tyto účely určené. Už se moc těším. Vypadá to, že letos se rozhodně nudit nebudu :)

Látky jsem si objednala na internetu, takže ještě čekám, až mi sem přijdou. Tak jsem si zatím vyfrkla pár těch sloníků. Tady jsou dva. Ještě jim chybí očička. Ušila jsem ještě další tři, ale musím koupit víc materiálu na vycpávání. Zatím jsem si tedy vystříhala na pět dalších z různých zbytečků, co se mi tu nashromáždily.

Narozeniny

Tak už se nám tatínek vrátil. V pátek jsem si ho dojela vyzvednout na základnu. Když jsme se vrátili, začala jsem hned vařit guláš, protože jsme měli na večeři zvané hosty. Hezky jsme si všichni pošmákli. Na dnešek je mám "objednané" znovu a budu jim péct kachnu. Teda pro přesnost, budou to kachny dvě. My totiž s Georgem zvládnem jednu zdlábnout sami :)


Taky jsem vlastně měla narozeniny. Dárek jsem ale dostala už na Silvestra (piánko), takže se konalo akorát přáníčko od George a od Lexie. Stejně se víc těším na narozeniny toho mýho sluníčka než na ty svoje. Věci na tu oslavu přišly už víc jak před měsícem, minulý týden jsem jí ale ještě k tomu ušila šatičky.
Víkend byl v podstatě takový odpočinkový. Jen jsem to tu trochu poklidila a v neděli jsme si došli na výbornou večeři do města.