Vítám všechny své přátele, rodinu i ostatní příchozí. Jak jistě víte, po ukončení střední školy jsem se rozhodla strávit rok v USA, coby Aupair. Osud tomu však přál jinak, po roce jsem se vdala a zůstala v Americe celkem 5 let. 2 roky z toho jsem pracovala jako učitelka v MŠ a před rokem a půl jsem také začala studovat, obor Child Development, neboli Dětský vývoj. Po třech letech manželství se nám 11.února 2010 narodila krásná holčička, Lexie Claire.

Jelikož manžel hned po svatbě vstoupil do amerického letectva, z původního New Jersey jsme se na chvíli stěhovali do Mississippi a pak do Oklahomy, kde jsme si koupili dům a zůstali asi 3 a půl roku. Letectvo s námi mělo ale jiné plány a poslalo nás na čtyři roky do Německa, konkrétně leteckou základnu Spangdahlem. Volné chvíle trávím šitím a následným prodejem dětských oděvů a doplňků.

Francie


Minulý víkend jsme si udělali malý výlet do Francie, konkrétně do města Metz, které je od nás asi hodinku a půl cesty. Jelikož George si den před odjezdem vzpomněl, že mu propadl mezinárodní řidičák a tudíž může řídit jen po Německu, dovezla jsem nás tam já.


Počasí nám vyšlo nádherné, dokonce jsem se i trošičku opálila. Už to teda není zase znát.
Hezky jsme si prošli památky, dali si obídek na náměstí a pak jsme si chtěli dát pravé francouzské palačinky. Jedna palačinkárna žádné neměla a ta druhá zavírala. Nikde jinde jsme je nenašli, tak si na ně budeme muset počkat.


Jinak město má spoustu krásných historických staveb, takže bylo celou dobu co fotit. Lexie si nejvíc užila procházku v parku a pak dojídání tatínkova tiramisu :)


A v pátek jedeme na dva dny do Bruselu, takže příští týden vás čeká článek o Belgii :)

Lucembursko


Počasí se u nás umoudřilo a je konečně hezky tak jsme ve středu spolu s dalšíma maminkama vzaly děti na piknik do parku, který je v Lucembursku u jezera Echternach. I když je to vlastně v jiném státě, dojela jsem tam za dvacet minut.
Lexie si hezky pohrála, my jsme si hezky popovídaly a příští týden někam vyrazíme znovu.

Jedno neštěstí za druhým..

Pár dní po návratu z USA se Lexie rozhodla, že si skočí hlavou dolů z jídelní židličky. Dala si pěkně a řvala ještě líp. Zavolala jsem Georgovi, aby pro nás dojel a jeli jsme na pohotovost. Cestou tam už Lexie zvracela a paní doktorka nám pak řekla, že má otřes mozku a že si nás tam nechají na dva dny na pozorování.
Nemocniční postýlka se Lexie moc nelíbila, tak spala se mnou. No, jsem ráda, že to takhle neděláme denně, protože jsem se pomalu nevyspala. Ta moje slečna si asi myslí, že je úplně normální spát v posteli na šířku a podobně :)
Druhý den jsme si s Georgem všimli, že když ji zvedáme, slyšíme lupnutí. Paní doktorka si ji prohlédla, ale prý že to nic není. Nám se to pořád ale nezdálo a tak jsem to ještě řekla druhý den dalšímu panu doktorovi. Ten zavolal staršího pana doktora s rehabilitační sestrou (hmm, začíná to tady znít jak v pohádce o veliké řepě :) Ti měli okamžitě podezření na zlomeninu klíční kosti, což jim bylo potvrzeno ultrazvukem a následně i rentgenem.
Tak skoro tři týdny Lexie chodila s obinadlem kolem zad jako Quasimodo. Teď už to má ale krásně všechno srostlé a nemusíme se ničeho bát.
Minulý týden také dostala z ničeho nic horečku. Ta jí bez jakýchkoliv příznaků zůstala na tři dny a pak dostala vyrážku. Prý se tomu říká Šestá nemoc.
Teď už je zase zdravá jako rybička. V pondělí jsme byli na 18-ti měsíční prohlídce. Lexie váží 11.3 kilogramů, měří 84 centimetrů a má 16 zubů. Dělá všechno co má, akorát toho moc neříká (teda krom těch svých blábolů :), takže na 22. srpna jsme objednaní do poradny ohledně té řeči. Děti na které se mluví víc jak jedním jazykem jsou často v tom mluvení opožděnější, takže nám tam akorát dají nějaké rady, abychom to s těmi jazyky dělali dobře :)

Obnovení - Druhý pokus

Tak jsem myslela, že k tomu předchozímu "článku" napíšu pár slov a nějak se nestalo.
Snad abych si na to doháněníj vzala tentokrát kalendář. A mapu :)
Fotky z Heidelbergu jsou ještě z června. Když na to tak koukám, tak to tenkrát bylo ještě hezké počasí. Teď už je podzim.
Heidelberg byl takový výlet na rychlovku, ani jsem o něm předem neměla nic přečteného, takže mě překvapilo, jak veliké je to město. Čekala jsem opravdu menší, ale nakonec jsme se docela prošli. Bylo tam spoustu obchůdků, restaurací a dokonce jsme i vyjeli lanovkou na hrad.

Asi týden po návratu nám začalo peklo. Rozhodli jsme se letět do Ameriky. Cesta tam teda byla v plánu už dobu, ale jelikož jsme letěli s letectvem, nebyla to žádná pohádka. Funguje to asi takhle: Emailem se přihlásíte na letiště ze kterých chcete odlétat, pak voláte a voláte, abyste zjistili, kdy co letí. Nahlásit vám můžou jen lety, které odlétají během následujících 72 hodin. Když vám něco vyhovuje, vezmete si dovolenou, přijedete na letiště, zapíšete se na seznam a čekáte, jestli se na některý z letů vejdete. Ten seznam není ale žádná sranda. Na seznamu jste seřazení podle kategorií a podle toho, jak dlouho už jste na dovolené. Nezní to až tak složitě, ale když budete mít smůlu jako my, bude letiště narvané k prasknutí a vás budou šoupat níž a níž na pořadníku. My jsme takhle jezdili na letiště a zpátky skoro týden, než se nám to podařilo. Mimochodem to letiště je od nás asi hoďku a půl a na některé lety jsme tam museli být už třeba ve čtyři ráno. Ještě že je to zadarmo. Mimochodem, zmínila jsem, že si nevybíráte, na které letadlo vás vezmou?? Prostě půjdete na první, na které se vejdete, nezáleží na tom, jak daleko je od místa, kam máte namířeno. My jsme doufali, že poletíme na leteckou základnu McGuire, která je asi dvě hodinky od Georgových rodičů. Vzali nás na základnu Dover, takže jsme to měli čtyři hodiny cesty. Mohlo to být ale i horší.


U Georgových rodičů jsme pobyli asi dva týdny. Bylo strašné vedro, a oni doma nemají klimatizaci. No, mě se to nelíbilo, Georgovi se to nelíbilo a Lexie už vůbec ne. Tak jsme si pobyt zpříjemnili víkendovým výletem na pláž. Moře bylo docela rozdivočelý, což jsme si s Georgem užili, ale Lexie z toho byla dost vyděšená, tak si aspoň hrála v písku. Nejvíc se jí líbilo, když jsme ji zahrabali :)


Také jsme Lexie vzali do New York City a to do Dětského Muzea na Manhattanu. Tam byla ve svém živlu, škoda, že tady nemáme něco podobného. Koupila bych nám permanentku a chodili bychom tam každý týden.


14. července jsme s Georgem oslavili naše páté výročí svatby. To to letí..
Jinak do Ameriky mám v plánu znovu letět na podzim. George tou dobou bude někde na misi, tak si s Lexie uděláme malý výlet za babičkou a pak ještě do Oklahomy. Snad nám to nebude trvat tak dlouho, dostat se na letadlo :)

Heidelberg