Vítám všechny své přátele, rodinu i ostatní příchozí. Jak jistě víte, po ukončení střední školy jsem se rozhodla strávit rok v USA, coby Aupair. Osud tomu však přál jinak, po roce jsem se vdala a zůstala v Americe celkem 5 let. 2 roky z toho jsem pracovala jako učitelka v MŠ a před rokem a půl jsem také začala studovat, obor Child Development, neboli Dětský vývoj. Po třech letech manželství se nám 11.února 2010 narodila krásná holčička, Lexie Claire.

Jelikož manžel hned po svatbě vstoupil do amerického letectva, z původního New Jersey jsme se na chvíli stěhovali do Mississippi a pak do Oklahomy, kde jsme si koupili dům a zůstali asi 3 a půl roku. Letectvo s námi mělo ale jiné plány a poslalo nás na čtyři roky do Německa, konkrétně leteckou základnu Spangdahlem. Volné chvíle trávím šitím a následným prodejem dětských oděvů a doplňků.

Když kočka není doma, myši mají pré.. :-)

Zase mi to nějak trvalo, tak otvírám diář a pokusím se zpětně doplnit nějaké ty události posledních týdnů :-)
Jak už jsem zmínila v minulém příspěvku, jestli si to ještě vůbec někdo pamatuje, jak dlouho už to je, tak 8. prosince mi George odjel na školení do Texasu. Tak jsem měla trochu času na motání věnců a pečení cukroví. Věnce jsem letos dělala opět dva, jeden na venkovní dveře a druhý šel místo na stůl, nad krb. Tak jsem vám to teda vyfotila, i když by v podstatě stačilo si kliknout na fotečky z loňska, jelikož jsem na ně použila stejné ozdobičky :-) Co se cukroví týče, tak jsem teda dolepila to linecké a upekla jsem kokosky, které se staly Georgovými oblíbenými, pak pusinky, banánky a čokoládové dortíčky. Chuťově se mi to myslím moc povedlo, kluci u George v práci a holky u mě, si to pochvalovali. No, a Georgovi rodiče vlastně taky, musela jsem jim dokonce poslat dvě várky poštou, ta první prý nestačila :-)

Pak teda taky uzavřu kapitolu s myčkou - nová je nainstalovaná, myje krásně a tiše, což po zkušenosti s tou naší starou velmi oceňujeme, a tu starou dneska George vyvalil na chodník před barák, kde si ji zítra vyzvednou s odpadem a vánočním stromečkem.
V mezičase jsem pak ještě pomohla našim sehnat letenky, takže už to máme černé na bílém a 1. března si je s Georgem a Lexie budeme vyzvedávat na letišti, na což už se všichni moc těšíme.
Ve středu 16. prosince (na mamčiny narozky :-) jsem pak byla naposledy v práci. Všichni se se mnou hezky rozloučili, jak děti, kolegyně, tak i rodiče - od jedné maminky jsem dokonce s přáníčkem dostala poukaz na nákup v jednom obchodě v hodnotě $20, prý pro miminko, tak uvidíme, co za to vybereme, ještě toho musíme dokoupit spoustu.
No, a zatím mi to teda doma hezky utíká. S nudou problém nemám, naopak, doufám, že všechny ty svoje naplánované projekty stihnu, než sem Lexie dorazí. Zatím mi přijde, že místo šití akorát uklízím a chodím po doktorech :-) 17. jsem měla pravidelnou prohlídku u mojí paní doktorky, tak s Lexie vypadá všechno v pořádku, kynu prý taky dobře, ale prý už bych neměla do konce přibrat víc jak 5 kilo, tak uvidíme, ono s tím cukrovím se to těžko hlídá :-)
Pak jsem také byla u zubaře, na pravidelném čištění, což byla docela sranda, protože mi paní hygienička natřela zuby takovým žlutým sajrajtem, takže jsem měla opravdu nepřehlédnutelný úsměv a řekla mi, že si je nesmím 48 hodin čistit, aby to fungovalo. Jelikož teda nemusím do práce, tak by se to ještě dalo přežít, ale já jsem od toho zubaře šla ještě na nákup a oni zrovna měli nové německé zboží a mezi nimi zavináče, odkud jinud než z ČR. Tak jsem si skleničku neodpustila a doma jsem je samozřejmě musela ochutnat. No, řeknu vám, ani pusu George pak nedal :-))))
Také jsem byla u očního, kde to naštěstí proběhlo hladce, jen s přidáním čtvrt dioptrie, takže si tu slepnu vesele dál.

0 Komentáře:

Okomentovat