Vítám všechny své přátele, rodinu i ostatní příchozí. Jak jistě víte, po ukončení střední školy jsem se rozhodla strávit rok v USA, coby Aupair. Osud tomu však přál jinak, po roce jsem se vdala a zůstala v Americe celkem 5 let. 2 roky z toho jsem pracovala jako učitelka v MŠ a před rokem a půl jsem také začala studovat, obor Child Development, neboli Dětský vývoj. Po třech letech manželství se nám 11.února 2010 narodila krásná holčička, Lexie Claire.

Jelikož manžel hned po svatbě vstoupil do amerického letectva, z původního New Jersey jsme se na chvíli stěhovali do Mississippi a pak do Oklahomy, kde jsme si koupili dům a zůstali asi 3 a půl roku. Letectvo s námi mělo ale jiné plány a poslalo nás na čtyři roky do Německa, konkrétně leteckou základnu Spangdahlem. Volné chvíle trávím šitím a následným prodejem dětských oděvů a doplňků.

Lezeme!

Lexie bylo před čtyřmi dny pět a půl měsíců. Roste jako z vody, vypadá ale taková hubenější, tak si myslím, že se asi ještě víc vytáhla.. no, uvidíme v Německu, kde bude mít svoji šestiměsíční kontrolu, co nám paní doktorka/pan doktor řekne.
Minulý týden jsem jí zkusila dát mrkvičku a ta jí moc chutná, narozdíl od kaše. Nikde ji neplive a sní všechno, co si připravím do mističky. A včera začala lézt!! Jsou to jen takové začátky, ale jde jí to, holce :-) Jinak teda byla včera protivná se spaním během dne, pomalu oka nezamhouřila, ale asi ji trápí zuby. Tak na noc dostala medicínu a hned se jí líp spinkalo.

Abyste měli přehled..

Předminulý pátek jsme konečně dorazili zpátky do Oklahomy. Ten den už jsme hned spali u kamarádky, u které zůstáváme až do našeho odletu do Německa. Následující den jsme se ještě stavili v našem domě a vyzvedli si posledních pár věcí. Od té doby už dalo by se říct jen tak přežíváme, ale dá se to. U té kamarádky máme jen malinký pokojíček, kam se vejdou naše skládací postele a nic víc.
Úterky večer chodím na kurz prošívaných dek. Já sešiju všechny ty čtverečky, obdélníčky do designu, který jsem si vybrala a instruktorka si to pak vezme domů na prošití a já už to jen pak zaobroubím. Zatím jsem tam byla celkově třikrát, vlastně 2 a 1/2 krát :-), a zvládla jsem ušít dvě deky, které už jen musím zaobroubit. Docela mě to baví, pokusím se s tím pokračovat, až budeme v Německu - snažila jsem se najít nějakou firmu, co by v Čechách dělala to prošívání, ale na internetu se mi moc nepoštěstilo, tak se pak budu muset po tom podívat sama, až tam budu. Když se mi nepodaří nic najít, ta moje instruktorka to dělá za dost slušnou cenu, takže by se to dalo i posílat.
V pátek jsme byli na večeři, rozloučit se s naší kamarádkou Michelle. Její manžel je na rok v Iráku a ona odlétá do Japonska, kde teď bydlí její sestra se svým manželem. Je to tam trošku složitější - sestra té mé kamarádky je vdaná za bratra toho kamarádčina manžela. Takže bratři si vzali sestry :-) V tom Japonsku jsou kvůli letectvu. A kamarádčina sestra je těhotná, tak Michelle za ní jede, aby tam mohla být, až se miminko narodí. Mimo to tam její manžel také přijede z Iráku asi na dvoutýdenní dovolenou, kterou mají povolenou, když jsou pryč tak dlouho. No, teď jsem se do toho pěkně zamotala, tak snad to není zas až takový bordel :-) Odtamtud jsou také fotky. Na večeři jsme byli v mexické restauraci Mama Roja a po zmrzlince jsme šli na procházku při západu slunce. Bylo to moc hezký.

Minulý týden, George vyzvedl letenky do Německa. Jelikož měli všechny ostatní lety vyprodané/zadané, odlétáme až 8.srpna. Ráno letíme normálními aerolinkami do Chicaga, odtamtud do Baltimoru, kde budeme šest hodin čekat a pak přestoupíme na vojenské letadlo, které nás vezme na Ramstein AB, což je základna amerického letectva v Německu, vzdálená asi hodinku od té naší. Čekání na to letadlo bude asi hrozný, vůbec se na to netěším, ale nic s tím nenadělám, aspoň je to zadarmo. Do Německa přiletíme v pondělí, 9.srpna ráno.

Změna plánů


V úterý večer jsme měli letět zpátky do Oklahomy. Měli. Ale neletěli. Měla jsem to krásně naplánováno, čas odletu v sedm večer a říkala jsem si, jak to bude prima, že to Lexie celé prospí. Bohužel to tak nevyšlo. Let byl přesunut na půl osmou, později pak na půl devátou. To by se ještě dalo snést. Všichni jsme nastoupili do letadla a začalo se kroužit po letišti. Hodinu a půl. Po té nám bylo řečeno, že už by piloti měli moc přesčasu a let se zrušil. Jeli jsme tedy zpátky k nástupní bráně. Pak jsme museli stát asi hodinu ve frontě k zákaznickému servisu, kde nám vystavili novou letenku a poukázku na hotel zdarma. S tou letenkou to bylo složitý, chtěli jsme totiž kvůli Lexie přímý let, ale neměli nic volného až do čtvrtečního rána, s jinou leteckou společností. Tak jsme to vzali, jeli se ubytovat na hotel a zalehli jsme kolem jedné hodiny ranní.
Ráno nás pak Georgova mamka vyzvedla z hotelu, abychom u nich mohli počkat do toho čtvrtka, na ten další let. Když jsme si trošku oddychli, šla jsem se mrknout na internet na ten let, co nám dali, a představte si, že vůbec nebyl přímý!! Letěli bychom z Newarku do Detroitu, tam hodinu počkat a pak odtamtud do Oklahoma City. To se mi moc nelíbilo, tak jsme si tam hezky zavolali a nakonec odlétáme až v pátek večer. Kapičku nám to zkomplikovalo život (ta rodina, které pronajímáme náš dům začíná nájemní smlouvu ve čtvrtek a my tam ještě máme nějaké věci a také jsem to chtěla dopoklidit), ale na druhou stranu zase o trochu více času s rodinou a méně v cizím domě, kde stejně nebudu mít co dělat. Tak snad to dobře dopadne a v pátek včas odletíme. A pak už začne to velké odpočítávání!!!

Sedíme v Ikee

Dneska jsme šli na chvilku do Ikey a při obědě Lexie poprvé seděla na židličce. Moc se jí to líbilo, až na to, že jsme se s ní nechtěli o nic podělit :-) Pořád se mi natahovala po talíři a všem, co bylo kolem :-)


Včera bylo, mimochodem, Lexie pět měsíců, letí to jak blázen!!

Střelnice


Na nedělní dopoledne nás Georgův strejda Orlando pozval na střelnici. Šla jsem tedy s Georgem, spíš abych ho vyfotila, ale nakonec jsem si i zastřílela. A dokonce jsem se trefila i do středu!

Liberty Science Center


Jelikož jsem na internetu našla, že většina muzeí po celých Spojených státech má toto léto vstupné pro vojsko zdarma, udělali jsme si výlet do Vědeckého muzea v Jersey City. Mělo to být zdarma jen pro příslušníky vojska a jeho nejbližší rodinu, tj. manželku a děti, ale nakonec jsme to dostali zadarmo úplně všichni, včetně kluka Georgovy sestry :-)
Bylo to spíše takové muzeum pro děti, ale i tak to bylo fajn. Rozhodně se tam budeme muset podívat znovu, až Lexie budou třeba tři nebo čtyři roky.

Den Nezávislosti 2010


Letošní Den Nezávislosti jsme místo čtvrtého července oslavili až pátého. Lexie jsem nechala vyfotit už předem, než jsme odletěli a tak jsem měla pár foteček na rozdání tetičkám. Toho pátého jsme pak navečer vyrazili do města Ridgewood, kde jsme se s Georgem seznámili. Takových vzpomínek, co odtamtud máme. Lexie jsme šoupli do kočárku, zašli si na večeři a pak jsme shlédli moc hezký ohňostroj.


Plavání a dovádění

V pondělí jsme byli pozvání k tetě Roxaně a strejdovi Orlandovi do bazénu, a tam byla Lexie asi nejspokojenější :-)

Ve středu jsme pak byli společně s dalšími bratranci a sestřenicemi u tety Adriany a strejdy Herbyho.


Roste, za uši ji nevytahuju!! :-)


A tady taková malá fotodokumentace Lexie. U tchýně jsme si hezky oblíbily podvečerní koupele venku, na terase - koupelnu moc velkou nemaj, tak jsem si řekla, že můžem mít vaničku venku, když je tak krásně. Lexie by teď nejraději pořád seděla. Docela jí to i jde, i když má ještě takový předklon.. :-)

Tetičky, strýčkové, bratranci atd... :-)

Minulou, teda teď už vlastně předminulou, sobotu, se za námi přijeli podívat Georgovy tetičky, strýčkové, bratranci, sestřenice a babička. Myslím, že je bylo slyšet hoodně daleko, chudáčka Lexie dokonce občas i vyděsili, hlavně když se na chvíli sledoval fotbal a byl nějaký ten gól, to se jí moc nelíbilo.. ale nakonec si zvykla. Moc se ten den ale pochopitelně nevyspala, tak pak zalehla v půl deváté večer a spala až do půl desáté do rána!!
P.S.: Lexie ten den dostala také pár dárečků a téměř $200, které už jsme řádně utratily na nové oblečení do Německa. Na zimu toho zatím moc neměli, ale na letošní babí léto a příští jaro/léto už je Lexie vybavená :-)

První let

Tak Lexie už má za sebou svůj první let. Bylo to jen tři a půl hodinky, takže dobrý nácvik na ten dlouhý, do Německa. Jelikož nám to letělo už v sedm ráno, musela jsem Lexie budit podstatně dřív, než je zvyklá, tak si holka na letišti trochu schrupla. V letadle už jen na chvíli, ale je to hold nic moc, když ji musím celou dobu držet. Do toho Německa nám aspoň letectvo kupuje letenku i pro Lexie, takže ji budu moct na to spaní šoupnout do autosedačky.
No, a jinak to proběhlo dobře. Vzlétání si snad ani nevšimla, protože tlačila bobek a u přistávání si na chvilku fňukla, ale myslím, že to bylo také tím, že už ji ten let moc nebavil :-)

Hlášení z Východního Pobřeží

A jé je.. tak kde začít?
Vezmu to popořádku. Ještě než jsme odjeli k Georgovým rodičům, užily jsme si s Lexie a kamarádkou Michelle bezva den ve vodním parku. Lexie se tam také moc líbilo, hezky se vyplavčila, až z toho pak usnula, jen co jsem ji po přebalení posadila do kočárku :-)

Den před odletem k nám také přišli stěhováci a zbalili všechno co jsme měli, takže teď už máme jen pět kufrů a Lexiinu postýlku. Je to na prd, ale co se dá dělat. Ještě než mi to ale všechno zbalili, dala jsem se do práce, a šila a šila, a šila a šila.. tady je několik věcí, které jsem za ten týden zvládla.

Na závěr přidávám dokumentaci, jak mi to v Oklahomě hezky vykvetlo - nevím teda jakým zázrakem, ale je to tak. Plevele mám teda na samostatnou koláž, ale to snad škoda fotit :-)