Tak jsem se po sedmi týdnech konečně viděla s Georgem. Ve výcvikovém táboře mi ho změnili od hlavy k patě - ostříhali, oholili, naučili poslouchat a nedotýkat se mě na veřejnosti, což byla ta nejhorší a nejtěžší část, ale nějak jsme to zvládli a v budoucnu by to už nemělo být tak omezené.
A teď už ho mám zase pryč. V neděli si zbalil kufry i s lineckým a odjel na půl roku do Mississippi. Tam jsem s ním měla původně bydlet, ale osud nám nepřeje a kvůli hurikánu Katrina, který zde zařádil minulý rok, není dostatek vojenských domů na to, abychom mohli být spolu. Alespoň mi teď ale může volat každý den, kolikrát chce a já se snažím najít si nějaký byteček, abychom si byli blíž. Snad to vyjde.