Lůca všude možně...

Tak se to pokusím tentokrát napsat nějak stručně, ale uvidíme, jak to dopadne :-)

Minulý týden v úterý jsme měli poradu a zmiňuji se kvůli tomu, že jsem konečně vyhrála učitelku měsíce. Každá učitelka ve školce měla hlas a prý asi jen dvě hlasovaly pro někoho jiného než mě (říkala mi to Amanda, zástupkyně, protože ta počítala ty hlasy). Takže mám samozřejmě velkou radost. Odměnou mi je taková nástěnečka před mojí třídou s mými fotkami a takovým textíkem o mě. Další "cenou" ještě je nejbližší parkovací místo ode dveří a také bych měla dostat každý týden nějaký malý dáreček, pokud to finance dovolí, no, zatím teda nic nedovolily :-)
A na příští měsíc máme v práci novou soutěž a to o nejhezčí perníkovou chaloupku, kterou vyrobíme s dětmi. Takže příští víkend budu péct, pokusím se, co největší a pak až to s dětmi ozdobíme, samozřejmě přidám fotečku. Výherce dostane $50.
O minulém víkendu jsem tedy pekla to linecké, jak bylo naplánováno. Upekla - a spočítala - jsem 456 kousků. Všichni v práci si o mě teď teda myslí, že jsem blázen. Všechny jsme je už slepili a obalili, takže až udělám tu perníkovou chalupu, vrhnu se na další druh.
Tento týden jsme měli díky Díkuvzdání prodloužený víkend. Od čtvrtka až do neděle. Ve čtvrtek jsem samozřejmě kuchtila jak blázen, šli jsme k jednim našim kamarádům na oběd/večeři. Upekla jsem "narozeninový" dort a pak jsem Georgovi vysvětlila, jak dělat obložené chlebíčky, tak se jich ujal. Užili jsme si docela hezké odpoledne a pak už jsme šli do hajan, jelikož nás čekal známý "Černý Pátek", jediný den v roce, kdy všichni obchodníci snesou své ceny na minima a lidi nakupují jako blázni. Většina obchodů v ten den otvírá velmi brzy a lidé kolikrát před některými obchody i stanují. Největší slevy byly tento rok na elektroniku, obzvláště televize. Jenže my naši televizi máme v podstatě novou, tak nám o moc nešlo. Tak jsme se akorát rozhodli jít do obchoďáku na základně, který otvíral ve čtyři ráno a prvních sto lidí dostalo poukaz na nákup v hodnotě $20. My jsme tam přišli asi ve třičtvrtě na tři a už jsme se do stovky nevešli, tak jsme akorát počkali do čtyř, koupili si novou tiskárnu zlevněnou ze $100 na $29 a vyrazili jsme do dalších obchodů. Jak jsme tak ale u nás v tom obchoďáku čekali, vzpomněla jsem si na babičku, že by se jí tam asi moc nelíbilo - bylo tam totiž několik vojáků, co tam hlídali klidný průběh akce a chodili tam mezi námi s M16-kama. Na druhou stranu je to ale lepší, než v jednom obchodě na Long Islandu, kde bezpečnost nebyla ohlídána dostatečně a lidi tam v tom nákupuchtivém šílenství ušlapali jednoho prodavače k smrti. A to doslova. Tady v Oklahomě ti lidé byli velmi slušní, alespoň ti, se kterými jsme se setkali (nešli jsme do toho nejhoršího obchodu, kam šli všichni ostatní, to bych asi pak měla jiný názor) ale všude tam, kde jsme byli, lidé místo davů a shluků prostě tvořili před obchody ohromné fronty..
Ve čtvrtek jsem se bohužel dozvěděla smutnou novinu. Jeden chlapecek od nás ze školky (mívala jsem ve třídě jeho mladší ségru) v úterý zemřel. Přejela ho autem nějaká třináctiletá holka, když jí rodiče poslali nastartovat a ohřát auto. Takže zítra jdeme ještě s pár učitelkama na pohřeb. Bylo mu teprve pět.
No, ale ať nekončím na špatnou notu. Včera jsme s Georgem zůstali celý den doma a odpočívali - teda já jsem samozřejmě ještě stihla adresovat všechna vánoční přání a pár dalších věcí a pak jsme se večer rozhodli jít do kina na film Austrálie s Nicol Kidman. No, moc se mi to líbilo a celou druhou půlku jsem probrečela. Byl to fakt doják.. :-)
Dneska už jsem jenom poklízela a připravovala se do práce. Ušila jsem si novou "zástěrku", jak tomu mamka říká, takovou s vánočním motivem :-) No, jo, už to je za rohem, musíme rozvěsit světýlka a tak... Georgovi rodiče už tu budou co nevidět :-)