Vítám všechny své přátele, rodinu i ostatní příchozí. Jak jistě víte, po ukončení střední školy jsem se rozhodla strávit rok v USA, coby Aupair. Osud tomu však přál jinak, po roce jsem se vdala a zůstala v Americe celkem 5 let. 2 roky z toho jsem pracovala jako učitelka v MŠ a před rokem a půl jsem také začala studovat, obor Child Development, neboli Dětský vývoj. Po třech letech manželství se nám 11.února 2010 narodila krásná holčička, Lexie Claire.

Jelikož manžel hned po svatbě vstoupil do amerického letectva, z původního New Jersey jsme se na chvíli stěhovali do Mississippi a pak do Oklahomy, kde jsme si koupili dům a zůstali asi 3 a půl roku. Letectvo s námi mělo ale jiné plány a poslalo nás na čtyři roky do Německa, konkrétně leteckou základnu Spangdahlem. Volné chvíle trávím šitím a následným prodejem dětských oděvů a doplňků.

Holky cestovatelky


Ještě než jsme odletěly a rozloučily se s kamarády a s Oklahomou, stihla jsem spíchnout dvě prošívané deky. Ta první, černobílá, je vzor, který v tom kurzu musí dělat každý na své první dece. Po té, už si můžete vzor vybrat sami a tak jsem ušila tu červeno-bílo-modrou. Nakonec se nám krásně hodila na letišti, rozložila jsem ji přes takovou širokou lavici, na které jsme "kempovali" a Lexie se po ní prolézala.
A teď k tomu letu. Americké letectvo se na nás vyřádilo a tak jsme z Oklahomy odlétali už v neděli v sedm hodin ráno. Lexie prospala celý let do Chicaga, kde jsme přistáli kolem deváté ranní. V jedenáct se odlétalo do Baltimoru a Lexie celý let znovu prospala. Přistáli jsme ve dvě odpoledne, vyzvedli kufry a čekali do dvou do rána na let do Německa. Ale docela to uteklo, Lexie si v mezičase schrupla na výše zmiňované lavici, trošku si tam polezla a pohrála a v osm zavřela očka a probudila se půl hoďky před přistáváním v Německu. Jelikož letectvo platilo Lexie její letenku, měla sedačku sama pro sebe, tak jsem tak akorát dala její autosedačku a bylo to. Rozhodně o dost jednodušší, než když jsem ji měla cestou k Georgovým rodičům na klíně. A my jsme tentokrát téměř celý let také prospali, takže to všem rychle uteklo.
Teď už jsme na hotelu a zvykáme si na teplotní rozdíl :) Dali nám "pokoj" se třemi ložnicemi, dvěma koupelnami, pračkou, sušičkou, kuchyňí, jídelnou a obývákem.. po tom dvouměsíčním spaní na rozkládacích lůžkách jsme dokonce uvažovali, že bychom každý spali na samostatné posteli :-)
Jinak to ale samozřejmě všechno není růžové. Auto už tady sice máme, což je štěstí, ale nedají nám ho, dokud si aspoň jeden z nás neudělá německý řidičák. Teoreticky si myslím, že auto bych tu s českým řídit mohla, jenže na zaregistrování je potřeba ten německý - a auto vám bez zaregistrování nevydají. Nejbližší termín na ten řidičák je v úterý, takže se o víkendu začínáme učit a doufáme, že to aspoň jeden z nás udělá, protože takhle musíme pořád někoho otravovat, aby nás vozil. Pro mě už to bude čtvrtý řidičák, asi mě to bude nadosmrti pronásledovat, nevím, kolik jich ještě budu potřebovat - už jsem dělala ten český, pak jeden v New Jersey, Oklahoma si mě taky vychutnala a teď navrch ten německý. Za pár let se mi to už ani nevejde do peněženky :-)
No, a samozřejmě hledáme něco k bydlení. To že nemáme k dispozici auto, to rozhodně nezjednodušuje. Už jsme se byli podívat asi na čtyři domky. Vlastně jeden z toho byl byt. Ty domy teda nic moc, vypadá to, že Němci pronajímají svoje staré baráky a za americký prachy si staví nový a pěkný pro sebe. Dneska jsme dokonce byli asi v té nejmenší vesnici, co jsem kdy viděla. Je tam jen jedna uzounká silnička, co vede do lesa a podél ní je 11 baráků. Byli jsme se tam podívat na dva z nich a ta paní k tomu vlastnila ještě jeden, nebo možná víc, ale na to už jsme nepřišli :-) No, prostě bych tam přes den asi byla s tou paní, s krávama a s husama sama. To se mi moc nechce, takže ty šly rychle ze seznamu. Jo, taky nám paní ukazovala, že si tam můžem do sklepa dát brambory. To asi neví, že já víc jak deset brambor najednou nekoupím.. :-) Nebo si třeba myslela, že je s ní na podzim půjdu do pole vybírat, tak si je tam pak můžu dát.. jenže, na to mě teda neužije.. :-)
Pak jsme viděli ještě jeden dům, co byl skoro přímo ve městě. Zvenku to vypadalo docela hezky, ale vevnitř nic moc a v kuchyni bych se ani neotočila, přišlo mi to, jak kdyby dali sporák a dřez to špajzu a k tomu dvě poličky. To na mě teda nebylo, a to si myslím, že zas tak extra náročná nejsem. No, možná jo, ale tohle byla fakt hrůza. A navíc sklep smrděl plísní.
Pak jsme ještě byli v jednom bytečku. Bylo to přímo ve městě, což se mi líbilo - vtipný mi přišlo, že paní zmínila výhodnou pozici domu, hned naproti Kauflandu :-))) Tak bych byla jak babička :-))) Byt měl tři ložnice, dvě koupelny, malou kuchyňku, ale dalo by se to.. takový mi přišlo, že měl kouzlo, nebo jak bych to řekla. Líbilo se mi tam, i když to rozpoložení místností bylo dost divný, takže bychom se tam s Georgem navzájem asi pořád hledali :-)) Ale i tak jsem teda ještě dodatečně tu paní kontaktovala, že bychom se na to ještě rádi jednou podívali, tak uvidíme. Snad to vyjde, jde to tady strašně rychle, tak doufám, že se rychle ozve a nikdo nám to nevyfouk. Držte pěsti!!! Tady je pár foteček toho bytu, jen tak pro představu.

3 Komentáře:

  1. Anonymní řekl(a)...
     

    Vítej v Evropě! Předčítala jsem tvůj příspěvěk dokonce manželovi, řidičáky ho uchvátily...
    Byt je docela dobrej, ne?
    A deky se ti povedly bezvadně. J.

  2. Lucie Monroe řekl(a)...
     

    Dekuji :-)))

    Byt se nam taky libi, dneska jsme ho zamluvili a v pondeli si jdem nechat napsat smlouvu, takze jestli vsechno pujde podle planu, 23. srpna se stehujeme!!

  3. manka řekl(a)...
     

    Zdravím! Proklikala jsem se sem z webu BPK, kam jsi dávala svůj dotaz na prošívání dek.
    Co vím, tak v Česku si snad všechny švadlenky své deky prošívají samy, zatím nevím o žádné, která by prošívala na zakázku. Zkus se poptat tadyhle: "http://patchworkblog.de/o-me/". Je to česká patchworkářka žijící v Německu, tak by mohla vědět, jak to chodí "tam u vás". :-)
    Quiltování ale není zase až tak složitá věc, tak se klíďo neboj do toho pustit sama ;-), stačí si jen přečíst pár základních pravidel jak na to. Přeju hodně štěstí v dalším šití, patchwork je bezva koníček. A hodně zdraví vám všem, máte úžasné mimino!
    Romana

Okomentovat