Obnovení - Druhý pokus
Tak jsem myslela, že k tomu předchozímu "článku" napíšu pár slov a nějak se nestalo.
Snad abych si na to doháněníj vzala tentokrát kalendář. A mapu :)
Fotky z Heidelbergu jsou ještě z června. Když na to tak koukám, tak to tenkrát bylo ještě hezké počasí. Teď už je podzim.
Heidelberg byl takový výlet na rychlovku, ani jsem o něm předem neměla nic přečteného, takže mě překvapilo, jak veliké je to město. Čekala jsem opravdu menší, ale nakonec jsme se docela prošli. Bylo tam spoustu obchůdků, restaurací a dokonce jsme i vyjeli lanovkou na hrad.
Asi týden po návratu nám začalo peklo. Rozhodli jsme se letět do Ameriky. Cesta tam teda byla v plánu už dobu, ale jelikož jsme letěli s letectvem, nebyla to žádná pohádka. Funguje to asi takhle: Emailem se přihlásíte na letiště ze kterých chcete odlétat, pak voláte a voláte, abyste zjistili, kdy co letí. Nahlásit vám můžou jen lety, které odlétají během následujících 72 hodin. Když vám něco vyhovuje, vezmete si dovolenou, přijedete na letiště, zapíšete se na seznam a čekáte, jestli se na některý z letů vejdete. Ten seznam není ale žádná sranda. Na seznamu jste seřazení podle kategorií a podle toho, jak dlouho už jste na dovolené. Nezní to až tak složitě, ale když budete mít smůlu jako my, bude letiště narvané k prasknutí a vás budou šoupat níž a níž na pořadníku. My jsme takhle jezdili na letiště a zpátky skoro týden, než se nám to podařilo. Mimochodem to letiště je od nás asi hoďku a půl a na některé lety jsme tam museli být už třeba ve čtyři ráno. Ještě že je to zadarmo. Mimochodem, zmínila jsem, že si nevybíráte, na které letadlo vás vezmou?? Prostě půjdete na první, na které se vejdete, nezáleží na tom, jak daleko je od místa, kam máte namířeno. My jsme doufali, že poletíme na leteckou základnu McGuire, která je asi dvě hodinky od Georgových rodičů. Vzali nás na základnu Dover, takže jsme to měli čtyři hodiny cesty. Mohlo to být ale i horší.
U Georgových rodičů jsme pobyli asi dva týdny. Bylo strašné vedro, a oni doma nemají klimatizaci. No, mě se to nelíbilo, Georgovi se to nelíbilo a Lexie už vůbec ne. Tak jsme si pobyt zpříjemnili víkendovým výletem na pláž. Moře bylo docela rozdivočelý, což jsme si s Georgem užili, ale Lexie z toho byla dost vyděšená, tak si aspoň hrála v písku. Nejvíc se jí líbilo, když jsme ji zahrabali :)
Také jsme Lexie vzali do New York City a to do Dětského Muzea na Manhattanu. Tam byla ve svém živlu, škoda, že tady nemáme něco podobného. Koupila bych nám permanentku a chodili bychom tam každý týden.
14. července jsme s Georgem oslavili naše páté výročí svatby. To to letí..
Jinak do Ameriky mám v plánu znovu letět na podzim. George tou dobou bude někde na misi, tak si s Lexie uděláme malý výlet za babičkou a pak ještě do Oklahomy. Snad nám to nebude trvat tak dlouho, dostat se na letadlo :)
0 Komentáře:
Okomentovat