Tak jsem se po sedmi týdnech konečně viděla s Georgem. Ve výcvikovém táboře mi ho změnili od hlavy k patě - ostříhali, oholili, naučili poslouchat a nedotýkat se mě na veřejnosti, což byla ta nejhorší a nejtěžší část, ale nějak jsme to zvládli a v budoucnu by to už nemělo být tak omezené.
A teď už ho mám zase pryč. V neděli si zbalil kufry i s lineckým a odjel na půl roku do Mississippi. Tam jsem s ním měla původně bydlet, ale osud nám nepřeje a kvůli hurikánu Katrina, který zde zařádil minulý rok, není dostatek vojenských domů na to, abychom mohli být spolu. Alespoň mi teď ale může volat každý den, kolikrát chce a já se snažím najít si nějaký byteček, abychom si byli blíž. Snad to vyjde.
Přihlásit se k odběru:
Komentáře k příspěvku (Atom)
Vsechno krasny, Luci, ale nema George nejak velke rukavice??? :o))))
no jo, chudak.. :-)
:o)))
Mě zase připadal jako android :-))
že ti to smažu, vousáči jeden.. :-)
kdybys mi radši pochválil, jak jsem to tu vylepšila..
No konečně, hodiny a počítadlo!! :-))