Lůca všude možně...

Další týden za námi, pupek mám zase o trochu větší a peněženku o něco lehčí. V práci to tentokrát uteklo rychle, jelikož se šlo jen tři dny. Ve čtvrtek jsem upekla dort a dva pekáče nádivky a šli jsme společně s dalšími našimi kamarády oslavit Den díkuvzdání. Hezky jsme se najedli a popili a rozloučili jsme se se všemi, kteří den po té odlétali na půl roku do Iráku. Ještě jsme jim pak došli s Georgem v pátek zamávat k autobusu a už jsou pryč.. Kdybych bývala nebyla těhotná, George by byl jedním z nich, měl ale štěstí, že za něj tentokrát mohli poslat někoho jiného. Ale stejně nás to brzy čeká, tak jako tak.. vojna je vojna.

V pátek jsme pak vstávali asi ještě před slepicema a vyrazili jsme nakupovat. Pro ty, co to neznají, dni po Díkuvzdání se tu říká Černý pátek. Téměř všichni obchodníci srazí své ceny na minimum a celá Amerika utratí i to co nemá, jen aby jim neutekla výhodná koupě. V některých případech (většinou se jedná o obchody s elektronikou) zde lidé i stanují před obchodem, aby ve čtyři ráno, když se otevřou dveře, mohli být první a pořídit si například velkou televizi za polovinu běžné ceny. My televizi nepotřebujem, takže jsme to zase tak nepřeháněli, ale i tak jsme z domu vyráželi chviličku před pátou ranní. Nakoupili jsme snad všechny vánoční dárky (ještě mi teda chybí dva a pak budu moct poslat balík do ČR) a také jsme si koupili novou myčku. Z původních $799 jsme ji dostali za $448. Ta naše kraksna i přes snahu toho instalatéra pořád blbne, takže ji ani nepoužíváme. I tak z ní ale pořád teče voda.. Ve čtvrtek nám přijdou nainstalovat tu novou, tak se těšíme, že už nebudem muset mýt všechno růčo. Teda myslím, že hlavně George se těší :-)