Lůca všude možně...

V úterý večer jsme měli letět zpátky do Oklahomy. Měli. Ale neletěli. Měla jsem to krásně naplánováno, čas odletu v sedm večer a říkala jsem si, jak to bude prima, že to Lexie celé prospí. Bohužel to tak nevyšlo. Let byl přesunut na půl osmou, později pak na půl devátou. To by se ještě dalo snést. Všichni jsme nastoupili do letadla a začalo se kroužit po letišti. Hodinu a půl. Po té nám bylo řečeno, že už by piloti měli moc přesčasu a let se zrušil. Jeli jsme tedy zpátky k nástupní bráně. Pak jsme museli stát asi hodinu ve frontě k zákaznickému servisu, kde nám vystavili novou letenku a poukázku na hotel zdarma. S tou letenkou to bylo složitý, chtěli jsme totiž kvůli Lexie přímý let, ale neměli nic volného až do čtvrtečního rána, s jinou leteckou společností. Tak jsme to vzali, jeli se ubytovat na hotel a zalehli jsme kolem jedné hodiny ranní.

Ráno nás pak Georgova mamka vyzvedla z hotelu, abychom u nich mohli počkat do toho čtvrtka, na ten další let. Když jsme si trošku oddychli, šla jsem se mrknout na internet na ten let, co nám dali, a představte si, že vůbec nebyl přímý!! Letěli bychom z Newarku do Detroitu, tam hodinu počkat a pak odtamtud do Oklahoma City. To se mi moc nelíbilo, tak jsme si tam hezky zavolali a nakonec odlétáme až v pátek večer. Kapičku nám to zkomplikovalo život (ta rodina, které pronajímáme náš dům začíná nájemní smlouvu ve čtvrtek a my tam ještě máme nějaké věci a také jsem to chtěla dopoklidit), ale na druhou stranu zase o trochu více času s rodinou a méně v cizím domě, kde stejně nebudu mít co dělat. Tak snad to dobře dopadne a v pátek včas odletíme. A pak už začne to velké odpočítávání!!!